Srdečně vás zveme na tradiční Vánoční koncert v sobotu 15. prosince v 17:30 hod.
Těšíme se jako vždy na skvělou atmosféru a nabitý sál, těšíme se na vánoční písně nejrůznějších žánrů a vánočně laděné průvodní slovo.
Těšíme se na viděnou s vámi!
Chcete se dozvědět, jak se žije lidem v rozmanitém a barevném Bangladéši? Jakým životním výzvám čelí jeho obyvatelé a jak se s nimi vyrovnávají? A jak jim v tom pomáhají lidé z Česka? Pokud ano, srdečně Vás v sobotu 1. 12. od 14:00 hod. zveme ke strávení příjemného odpoledne s „malým výletem“ do Bangladéše. Seznámíme Vás s poutavými příběhy konkrétních dětí z programu BanglaKids a zážitky českých dárců, kteří se do Bangladéše s námi vypravili.
Na co se můžete těšit?
Neváhejte s sebou vzít své blízké, přátele, kamarády a samozřejmě děti.
Více informací a možnost se registrovat naleznete na stránkách BanglaKids.
V pondělí 22. října v 18:00 hod. se ve velkém sálu našeho sboru uskuteční přednáška ke 100. výročí založení Československé republiky s názvem “Ježíš, ne cézar…”.
Jste srdečně zváni na přednášku Aleše Zástěry o životě a myšlenkách našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Tento rok se budeme setkávat na tradičních studijních pondělních večerech s knihou „Kazatel“.
Kazatel – hebrejsky Kohelet; latinsky Ecclesiastes
„…Je lidský život jen marnost a honba za větrem? Má naše pozemské pachtění hlubší smysl?“
Takové otázky před nás klade biblická kniha Kazatel. Je jejím autorem skutečně král Šalomoun, nejmoudřejší z moudrých? Jaký je její vztah k jiné starověké mudroslovné literatuře, zejména egyptské?
Zveme vás ke společnému studiu tohoto jedinečného díla u šálku dobrého čaje, a to každé pondělí od 18:00 v „čajovně“.
Těšíme se na viděnou od pondělí 8. října.
Petr Adame
Karel Bušta
V pondělí 1. října v 18:00 hodin budeme mít možnost slyšet a vidět kytaristu, zpěváka a skladatele Jindřicha Černohorského se svou kapelou. Jste srdečně zváni!
Plakát ke ztažení naleznete zde.
Více o zpěvákovi i skupině můžete nalézt na oficiálních stránkách www.jindrichcernohorsky.cz.
Ještě v době, kdy jsem byl menší a jezdil jsem do školy, se mi stal zvláštní zážitek. Jezdil jsem starým motoráčkem a mělo to v sobě zvláštní kouzlo. Jezdil jsem každý den, takže jsem si kupoval měsíční jízdenky, ale vždycky před prázdninami nebo když se blížilo nějaké volno a měsíční jízdenka by se nevyplatila, jsem si pár dní kupoval jízdenku každý den. Toho dne jsme měli školu až od 9 hodin a já si mohl vychutnat blahodárný dlouhý spánek. Když jsem šel na vlak, pečlivě jsem si v peněžence přepočítal všechny mince, měl jsem jich dost, aby mi to přesně vyšlo na zpáteční lístek do školy.
Spokojeně jsem nasednul do vlaku a čekal, až přijde průvodčí. Průvodčí se už blížil a tak jsem všechny mince vytáhl z peněženky a připravil si je. Najednou vlak na výhybce prudce zatočil a mě mince vyletěly z ruky na zem. Byli všude. Vstal a jsem a pečlivě jsem všechny posbíral. Přišel průvodčí, já si řekl o zpáteční jízdenku a předal jsem mu peníze. Průvodčí je přepočítal a řekl: „5 korun chybí”. Polil mě studený pot. Prohlížel jsem podlahu kolem sebe, ale žádné další mince tam nebyly. Studenti, kteří seděli kolem mě, se dívali jinam, aby nemuseli můj problém řešit. „Co budu dělat?”, říkal jsem si v duchu. „Mladíku”, oslovila mě stará paní sedící naproti mě, „Tady ty peníze máte. Vezměte si je, ať se dostanete domů.” Čin této staré babičky mě ohromil. Vzal jsem pětikorunu a doplatil jízdenku. Díval jsem se na tu starou dámu a ptal se jí s dětskou upřímností: „Jak vám to vrátím? Kam vám ty peníze mohu přinést?”. Podívala se na mě s láskyplným pobaveným pohledem: „Mladíku, nic mi nenoste, až někdo kolem Vás bude příště potřebovat pomoct, tak mu prostě pomozte a budeme vyrovnáni.”
Dojeli jsme do mé stanice a všichni vystoupili. Vzal jsem batoh na záda a v tu chvíli jsem si všimnul pětikoruny, která ležela na mém batohu v mezeře pro zip. Chtěl jsem ty peníze té staré paní vrátit, ale i když jsem běžel podchodem a všude jí hledal, už jsem ji nenašel, prostě zmizela. Dodnes žiji s pocitem, že jsem tenkrát potkal anděla.
Možná ta stará paní byla anděl, možná vůbec ne. Ale to vlastně není důležité. Setkání s touto postarší dámou mi pomohlo dívat se na pomoc lidem stejnýma očima. Když pomáhám, nechci věci vracet, říkám to, co mě řekla ta stará paní: „Nic mi nenoste, až někdo kolem Vás bude příště potřebovat pomoct, tak mu prostě pomozte.” A nepřestávám se divit. Zjistil jsem, že lidé kolem mě nemusejí být vždy jen ti ošklivý mrzoutové, ale že jsou to docela fajn lidé. Naposledy paní z Kauflandu, která když viděla, že si kupuji jen 2 věci, pustila mě i přes velkou frontu před sebe. „Přece nebudete čekat, až si nakoupím, mám toho tunu,” smála se a pouštěla mě před sebe. Každý z nás může být takovým malým andělem a prozářit ostatním život. Není to nic těžkého, občas to stojí jen 5 korun nebo 5 minut času.
Marek J.
Málo kdo touží po tom být smutný a snad už vůbec nikdo nechce zažívat ztrátu. Přesto se to stává. Je to nepřirozený pocit, takový cizí a nechtěný. Chceme být šťastní, radostní a smutek nám do toho nezapadá. Ještě těžší je srovnat se smutkem, který na tomto světě nejde napravit – smrt blízkého člověka. Je těžké mluvit o smrti, neděláme to rádi a snažíme se podobným rozhovorům spíše vyhnout.
Zdá se, že si každý z nás chce se smutkem bojovát sám, ve svém nitru. Individualita v nás vytváří od všech jakýsi odstup. Svou soustrast vyjádříme na Facebooku emotikonem „to mě mrzí”, ale to zdaleka není to samé, jako přijít fyzicky na pohřeb.
Nedávno mi zemřela babička. Na její pohřeb přišla řada zarmoucených lidí. To, co je spojovalo, byl fakt, že babičku znali a také to, že se její smrtí cítili zarmouceni. Pohřeb není událost, na kterou by se člověk těšil nebo kde by chtěl být, ale i přesto řada lidí přišla. To, co mě překvapilo, byl smuteční kar. Lidé si spolu povídali, poznávali vzdálené příbuzné, dali si něco dobrého a bylo jim spolu dobře. To, že dokázali čelit smutku společně, jim pomohlo lépe se s ním vyrovnat.
V dnešní době rádi děláme všechno sami, ale jsou chvíle, kterým je lepší čelit společně. Člověk může mít pocit, že dokáže všechno sám a je snadné tomu věřit, když vše vychází. Když ale věci nejdou podle plánu, když přijde bolest nebo zármutek, je důležité, mít se o koho opřít.
V životě každého člověka přijde smutek a nejde to změnit. Můžu, ale změnit to, jestli mu budu čelit sám nebo společně s přáteli.
„Sdílená bolest je poloviční bolest, sdílená radost je dvojnásobná radost.” – lidová moudrost
Marek J.
Dobrovolnické centrum ADRA České Budějovice pořádá v neděli 27. 5. 2018 v 10:00 hod. v budějovickém parku Stromovka charitativní ADRA běh „pro Martínka“.
Veškerý výtěžek ze startovného půjde na pomoc sedmiletému Martínkovi Bicanovi, klientovy budějovické ARPIDY. Ten se narodil s těžkou psychomotorickou retardací a je proto odkázán na pomoc své maminky samoživitelky, která se o něj nepřetržitě stará a snaží se mu poskytnout co nejlepší péči a zázemí. Pro zlepšení zdravotního stavu a posunu ve vývoji potřebuje Martínek absolvovat léčebný program v centru ARPIDA, jehož zaplacení je hlavním cílem tohoto běhu.
Více informací a registrace: www.adrarun.cz nebo www.facebook.com/adrabeh.
Stejně jako v minulých letech se i letos přidáváme k akci Noc kostelů a těšíme se na viděnou!
| 18:00 | – | 22:00 | Otevření pro veřejnost |
| 18:00 | – | 21:30 | VÝSTAVA TISKŮ BIBLE – staré, novodobé, kuriozity, neobvyklé… Představení projektů církve pro veřejnost |
| 18:30 | – | 21:30 | Adra – pomáhat může každý představení práce Dobrovolnického centra Adry |
| 19:00 | – | 20:00 | Koncert moderní křesťanské hudby písně stylu worship v podání českobudějovické hudební skupiny „Za Světlem“ www.zasvetlem.cz |
| 20:15 | – | 21:00 | VIDEOPROJEKCE – Církev a svět kolem nás Představení projektů církve pro veřejnost |
Vypráví se, že si jednou francouzský král Ludvík XIV., přezdívaný Král slunce, pozval svého dvorního kaplana a položil mu nelehkou otázku: „Dokaž mi jedním slovem existenci Boha?“ Kaplan si vzal čas na rozmyšlenou a po několika dnech přišel s touto odpovědí: „Veličenstvo: ŽIDÉ.“
Nevelký počtem, ale veliký svou historickou výjimečností. Téměř čtyři tisíce let existují a dodnes se je nikomu nepodařilo zničit, přestože se o to pokoušelo mnoho velikých národů a mocností. Začalo to už ve starověkém Egyptě, pak Peršané, Římané, naposledy sovětští Rusové a němečtí nacisté, a stejně… Tato impéria už jsou dávno v propadlišti dějin a židé jsou zde dodnes. Dokonce si v těchto dnech připomínají sedmdesáté výročí od založení novodobého státu Izrael.
Při našem putování Izraelem jsme navštívili galilejské město Kafarnaum, ležící na severním břehu Galilejského jezera. Navštívili jsme taky zdejší synagogu – tedy spíše vykopávky na místě, kde stávala. V přilehlé ješivě – škole, která byla při každé synagoze, nás po poutavém výkladu o její historii (kázával v ní i Ježíš) průvodce upozornil na zajímavé obrazce vyryté do dlažby. Zeptal se nás: „Co to je?“ Nápadně připomínaly šachovnici a herní pole pro hru MLÝN. Když jsme se nesměle odvážili navrhnout, že by to mohl být ono, průvodce přitakal: „Ano. Jsou to skutečně herní plány pro šachy a pro mlýn. A víte, proč tady jsou již dva tisíce let?“
Zatímco jsme přemýšleli, pokračoval. „Víte, kolik nositelů Nobelových cen jsou lidé českého původu?“ Opět ticho a on na to: „Šest.“
„Víte kolik nositelů nobelovek je arabského původu?“ Znovu ticho a on do toho: „Sedm.“
„A víte, kolik židů již obdrželo toto prestižní ocenění? Sto osmdesát šest!“
„A víte proč?“
Opět jsme přemýšleli a do toho průvodce pokračoval.
„No není to tak těžké. Kdy u nás začala povinná školní docházka?“
Vzpomněli jsme si, že za Marie Terezie. Ano. Na českém území, tehdy součásti habsburské monarchie, byly základy školní docházky položeny kolem roku 1774. Přibližně před dvě stě čtyřiceti lety.
„A kdy se začaly děti učit v Izraeli?“ Správná odpověď je: „Za Mojžíše.“
To je tři a půl tisíce let. No to je ale náskok.
A pak průvodce dodal: „Už chápete?“ A nám to došlo.
Nobelových cen bylo od roku 1901, kdy udělování začalo, celkem uděleno na 870, z toho přes dvacet procent, resp. 186, získaly osobnosti židovského původu.
Židů je momentálně asi 0,2 % obyvatel naší planety, Arabů jsou více než dvě miliardy, přičemž Nobelovu cenu má jen sedm osobností z jejich řad, včetně Arafatovy Nobelovy ceny za mír.
Bůh kdysi Abrahamovi slíbil: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě,
velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ Gn 12:1-3
Denně využíváme mnoho „objevů“ zakomponovaných do věcí denní potřeby, aniž bychom si uvědomovali, že na začátku byl nápad, objev, vynález, který se zrodil v hlavě nějakého žida anebo židovky. Jejich dovednost a um v oblasti fyziky, chemie, lékařství počítačových technologií, vodním hospodářství, zemědělství a dalších jsou jedinečné v měřítku celého světa a mnozí odborníci z mnoha oblastí se jezdí do Izraele učit, „jak na to“? Stali se opravdu „velkými“. A to ne počtem, ale duševní a duchovní velikostí.
Potomci Abraháma se stali nejen v minulosti, ale dodnes požehnáním a přínosem pro každého z nás. Stojí za to si je vážit a žehnat jim.
Petr Adame
1 Korinstkým 15:1
1 Rád bych vám, bratři, připomněl, že i dnes hlásám totéž radostné poselství jako na začátku, jak jste je i vy přijali a na něm založili svou víru.
2 V něm je vaše záchrana, pokud se ho pevně držíte v té podobě, jak jsem vám je předal. Stojí-li vaše víra na něčem jiném, není víc než pouhou iluzí.
3 Učil jsem vás tomu, k čemu jsem byl sám přiveden: že Kristus zemřel za naše viny,
4 byl pohřben, ale třetí den vstal z mrtvých, jak to vše Bůh už dávno předtím nechal zapsat do starých Písem.
5 Pak se ukázal Petrovi, potom všem zbývajícím dvanácti.
6 Později ho vidělo přes pět set svědků společně; někteří z nich už nežijí, ale většina dosud ano.
7 Pak ho uviděl Jakub a ostatní apoštolové
8 a docela nakonec se ukázal i mně, ač jsem toho nejméně hoden.
Právě jste si přečetli možná nejstarší písemné svědectví o víře prvních křesťanů. Jde o formulaci starší, než jaká je v evangeliích. Od počátku byla křesťanská víra vírou velikonoční! Ježíš vstal z mrtvých! Žije! Porazil smrt!
Co se tenkrát vlastně stalo? Musel to být velmi silný zážitek, když se o něm rybáři z Galileje rozhodli vyprávět po celém světě. Navzdory věznění, mučení a zabíjení, které jim hrozilo. Svému poselství začali říkat „Dobrá zpráva“ = řecky euangelion = my řekneme evangelium!
Ježíšovo vzkříšení nebylo oživením mrtvoly. Že by se mu v hrobě zatáhly rány, on otevřel oči a vyskočil. Učedníci zažili, že byl po zmrtvýchvstání nějak jiný – proměněný. Byl to on, ale nejdříve jej nemohli poznat, jeho podoba se změnila. Poznali ho ve chvíli, když mluvil, když jim lámal chléb a podával rybu, když na ně volal, když Tomáš viděl jeho rány. Vzkříšený byl křížem poznamenán, ale nepřemožen. Tento Ježíš už nezemře, je předobrazem vzkříšení svých následovníků.
Vzkříšení je událost víry. Bylo by pošetilé si myslet, že pokud by na Kristově hrobě byla kamera a křesťané by měli v ruce důkaz, existovalo by dnes více věřících. Ne. Pro lidi by to byl třeba jen další kouzelnický kousek Davida Copperfielda. Vzkříšení je událost víry – to znamená, že je to poselství, vzkaz od Boha. Má širší souvislosti – zapadá do mozaiky Ježíšových slov a činů. Promlouvá jen k tomu, kdo chce slyšet víc.
Lidé před dvěma tisíci lety nebyli hloupí. Věděli také, že se to nestává, že to není normální, že existují podvodníci a klam. Nebyli bezhlaví fanatikové, kteří ze všeho nejvíc touží, stát se mučedníky pro absurdní víru. Vždyť Bůh nežádá krvavé oběti, nýbrž oběť lásky. Bylo jim dáno pochopit něco mnohem hlubšího – Velikonoce žádají odpověď každého z nás. Stát se Ježíšovým učedníkem nebo zůstat Božímu hlasu lhostejný. Kristova smrt není zvláštní přírodní úkaz či samoúčelný zázrak. Zemřel za naše hříchy. Ukázal nám, že neznáme Boha, nic o něm nevíme. Nabídl, že nám ho ukáže, že nás k němu dovede. Jak s touto výzvou naložíme?
Velikonoce jsou ale hlavně svátky radosti! Smrt byla přemožena. Zvu vás, radujme se společně!
Petr Adame
V pondělí 26. 3. v 18:00 hod. náš čeká další z pravidelných pondělních přednášek „Křeslo pro hosta“.
Dnes bude v křesle pro hosta sedět kriminalista Petr Hradecký, který bude vyprávět o své životní cestě.
Jste srdečně zváni.
Jako minulý rok, tak i letos se náš sbor v úterý 27. 3. od 15:00 hod. na Sokolském ostrově zapojí do akce „Celonárodní čtení Bible“. Přijďte se podívat nebo i vlastním čtením celý projekt podpořit. Vítáni jsou všichni.
Více o celém projektu najdete na stránkách http://ctenibible.cz/
Zveme vás na nový přednáškový pondělní cyklus!
Tento týden probíhá i v našem městě Alianční týden modliteb. Jde o akci, při které se spolu scházejí a modlí křesťané z různých církví. Páteční setkání se bude konat v našem sboru v ulici Fráni Šrámka 34.
Zamyšlení bude mít připravené kazatel Bratrské jednoty baptistů Jaroslav Hrůza, večer bude provázený písněmi skupiny „Za Světlem“ a na závěr bude připravené i malé občerstvení.
Přijďte, rádi vás uvidíme…
„Sláva Bohu na nebi! Pokoj lidem dobré vůle! Zjevil lásku všem!“
Takto zpívali podle evangelisty Lukáše andělé, kteří přišli oznámit narození Ježíše Krista pastýřům na polích u Betléma.
Když dnes půjdete ulicemi Jeruzaléma nebo kteréhokoliv jiného izraelského města, tak nejčastější pozdrav, který uslyšíte je: ŠALÓM! ŠALÓM! Do češtiny ho jednoduše překládáme: POKOJ! POKOJ!
Šalóm znamená mnohem víc. Pro biblické hebrejské slovo šalóm nemají jiné jazyky přesný překlad. Slovo šalóm totiž neznamená jen to, co my označujeme slovem mír, tedy opak války. Šalóm znamená daleko více: neporušenost, celost, něco dokončeného, úplného. Může mít i význam hmotného blahobytu, štěstí, zdraví, síly a zabezpečenosti, ale i odpočinku, dlouhého života, úspěchu, vítězství ve válce, souladu a harmonie ve vztazích.
Šalóm označuje také to, co je dobré, v protikladu ke zlému. Šalóm je souhrnem všeho dobra. Pokud se Židé takto zdraví, pak si nejen přejí pokoj a klid do duše, ale současně se ptají. Je pokoj, klid, zdraví s tebou i s tvým domem, s tvojí rodinou, s tvým podnikáním? Šalóm tedy není jen stav bez války, ale znamená plnost všeho dobra a štěstí. Znamená život v souladu mezi člověkem a jeho okolím, ale také mezi člověkem a Bohem.
Ježíš ve svém nejznámějším kázání řekl: „Šťastni jsou ti, kteří působí pokoj, vždyť k těm se Bůh bude hlásit jako k vlastním dětem.“ Opakem tohoto aktivního přístupu může být ono známé – „…a dejte mi už svatý pokoj!“ Každý člověk má nárok někdy si odpočinout od ostatních! Ale hrozí nebezpečí pohodlnosti a nezájmu o druhé. Krásně to vyjádřil básník Alois Volkman.
Prsty
Každý má na rukou
své desatero.
Desatero přikázání ke službě.
Proč nehneš ani prstem?
Desatero prstů nemůže-li brát,
je redukováno na dvě pěsti.
Pouhý pár prstových rukavic –
nezbude po nás víc?
O vánocích a také v celém novém roce vám přeji, abyste pokoj zažívali a sami byli jeho aktivnímu tvůrci.
Petr Adame
Sedíme v letadle a čekáme na odlet. Jsme na cestě zpátky domů po jedenácti dnech prožitých putováním Izraelem a Jordánskem. Rozhlížím se kolem sebe po dalších účastnících zájezdu a v jejich tvářích vidím únavu, zasnění a takový zvláštní, opojený výraz. Sám ve své mysli a emocích prožívám něco podobného. Nejen, že jsme prožili doteky minulosti, ale ta zvláštní země nás tam uvnitř nějak zasáhla.
Před lety, když jsem slyšel nadšená vyprávění o „pouti do svaté země“, myslel jsem si, že se mě to netýká. Procestoval jsem už dost zemí i kontinentů a vždy jsem si dovezl nějaké zážitky a vzpomínky, které stejně časem vybledly a překryly je jiné, nové zážitky z dalších cest.
Když ale jedete a procházíte místy, kudy prošla biblická historie, místy kde Bůh v lidském těle – Ježíš z Nazaretu, prožil svou „pozemskou pouť“, tak to s vámi něco udělá. Navždy vás to změní a vnitřně zasáhne. A vím, co říkám, byl jsem tam již potřetí. Totiž Bible, kterou do té doby znáte pouze v tzv. „2D“ rozměru, dostane i další dimenze. To když průvodce na místech, kam vás doveze, přednese výklad s Biblí v ruce, aby vám zpřítomnil nejen tvář krajiny, ale také jednotlivé příběhy a epochy, o kterých Bible píše. A tak si vybavujete nejen známé i méně známé příběhy, které jste už tolikrát četli, ale vidíte profil krajiny, její barvy, vůně a atmosféru.
První místo, kam vedla trasa našeho zájezdu, byla Beer-šeba. Z letiště u Tel Avivu jsme jeli přímo na jih do pouště Negeb, kde jako její srdce leží toto mnohatisícové a univerzitní město. Tam začíná historie toho tolik zvláštního národa Izrael.
Najednou si představuji, jak před téměř čtyřmi tisíci lety muž jménem Abraham putoval na jih do pouště. Opustil na dalekém východě úrodné údolí řeky Eufrat a bohaté město Ur Kaldejský, aby se vydal s manželkou a s dalšími členy své rodiny do neznámé země. Ve fantazii si představuji, co asi cítil a prožíval, když sem vstupoval? Už jen pouhá tvář krajiny mohla napovědět, že tato země s centrální pahorkatinou bude mít v budoucnosti významnou roli: na severu ji vymezuje mohutný masiv hory Chermónu a na jihu pusté roviny pouště Negeb. Bylo zřejmé, že oblast omývaná na východě vodami řeky Jordán a na západě Středozemním mořem nabízí výjimečné možnosti. Abraham byl navíc přesvědčen, že jej do této země přivedl Bůh, jemuž věřil. Hospodin mu totiž odhalil její budoucí významnou úlohu ve světových dějinách, když Abrahamovi zaslíbil, že skrze jeho potomstvo budou „požehnány všechny národy země“. Abrahamův Bůh chtěl zvláštním způsobem využít tuto zemi pro své záměry a sdělení. A také neměla být – což je znepokojující – pouze místem naděje, ale i jedinečným Božím prostorem, v němž si Hospodin nárokuje od lidí pravdivost a mravnost, a to ve slovech i v činech. S takovým zaslíbením tuto zemi čekaly zcela jiné dějiny.
Stojíme nad prastarou studnou, kterou vykopal sám Abraham a u ní uzavřel smlouvu s místním králem Abímelekem. Od tohoto aktu se odvíjí název místa. Beer-šeba znamená: Studna přísahy nebo taky smlouvy. („Proto se to místo nazývá Beer-šeba, protože tam oba přísahali“ Gn 21:31) Je asi 60 metrů hluboká a slouží již téměř 4 tisíce let všem poutníkům, kteří se u ní uprostřed pouště zastaví, aby napojili své velbloudy, stáda koz a ovcí, i sami sebe. Rozhlížím se kolem sebe a v duchu si říkám: „Tak takhle to tady viděl i Abraham.“
Pokračování příště …
Petr Adame
Rádi bychom vás v pondělí 27. 11. pozvali na třetí přednášku z cyklu „Podzimní večery na téma…“
Tento podzim chceme věnovat výročí vystoupení Martina Luthera ve Wittenbergu, kde publikoval známých 95 tezí, které zahájily evropskou reformaci. Proto jsme připravili sérii přednášek, které 500. výročí zasadí do historického kontextu, v němž české země hrají významnou roli. Jako řečníci vystoupí lidé, kteří se tématu věnují velkou část své profesní kariéry a téma je jim velmi blízké. Srdečně zveme nejen Vás, ale i Vaše přátele a věříme, že to bude příležitost pro nové impulsy ve víře i v životě“.
Třetí přednáška z cyklu Podzimní večery na téma – 500 let Martina Luthera
Přednášející: Michal Balcar, M. A.
Dovolte nám, abychom vás pozvali na tradiční vánoční koncert, tentokrát s mottem „Pokoj lidem dobré vůle“. Těšíme se na společně prožitý čas plný hudby, slov naděje a pravé vánoční atmosféry.
Sobota 16. prosince
17:30 hod.
Sbor CASD
Fráni Šrámka 34
České Budějovice
Letošní podzim si evangelikální křesťanský svět připomíná 500. výročí světové reformace. Skloňují se jména Martin Luther, Jan Kalvín, Ulrich Zwingli a některá další. My v Čechách jsme si již před dvěma lety připomněli reformaci českou. Ta té světové předcházela
Slovo reformace znamená česky obnovení, přetvoření. Možná to máte podobně jako já – na obnovení a přetváření svého zevnějšku pracuji docela pravidelně. Bohu, kterému věřím, ale víc než na zevnějšku záleží na mém nitru. Hospodin ale Samuelovi řekl: „Nevšímej si jeho zevnějšku ani jeho výšky, protože jsem ho odmítl. Hospodinův pohled je jiný než lidský. Člověk se dívá na zevnějšek, Hospodin se dívá na srdce.“ 1. Sam 16:7 (B21) A s tím mám potíž. Koupit si nové oblečení, nechat se ostříhat anebo pořídit nový krém na vrásky nedá až tak moc práce. Ale udělat něco se svým srdcem, povahou, charakterem, to už je jiná. A přesto mě Bůh nenechává v klidu. Apoštol Pavel ze své zkušenosti o vnitřní reformaci radí: Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé. Ř 12:2 (B21)
Snadno se to napíše, daleko hůř žije.
Před časem mě oslovila krátká úvaha o předmětu, který během dne patrně beru do rukou nejčastěji. O mém mobilním telefonu.
Co by se stalo, kdybychom s Biblí zacházeli stejně jako se svým mobilem?
– Kdybychom po ní sáhli, hned jak se probudíme?
– Kdybychom ji nosili u sebe v kabelce, na opasku či v kapse 24 hodin denně?
– Kdybychom se pro ní vrátili, když ji zapomeneme doma nebo v práci?
– Kdybychom se bez ní nevydali na žádnou cestu?
– Kdybychom ji otvírali pokaždé, když jsme v nouzi?
– Kdybychom z ní posílali zprávy svým známým?
– Kdybychom do ní každou chvíli nahlíželi?
– Kdybychom ji večer před usnutím věnovali svůj poslední pohled?
– Kdybychom si ji i v noci nechali na dosah ruky?
– Kdybychom ji koupili svým dětem, abychom s nimi byli neustále v kontaktu?
– Kdybychom bez ní byli celí nesví?
Na rozdíl od mobilu má Bible vždy signál. Spojení s Bohem funguje kdekoliv – i na horách a na otevřeném moři. Nemusí se předem aktivovat roaming, sazba za přijaté i odchozí hovory a SMS je stejná v každé zemi a není třeba se bát, že nám nebude stačit kredit, protože Ježíš už zaplatil za jeho dobití a služby jsou neomezené. Linka nikdy nespadne a baterie je plně nabitá na celý život.
A to je výzva letošního podzimu pro mě. Zvu k ní i Tebe.
Petr Adame
Rádi bychom vás v pondělí 23. 10. pozvali na druhou přednášku z cyklu „Podzimní večery na téma…“
Tento podzim chceme věnovat výročí vystoupení Martina Luthera ve Wittenbergu, kde publikoval známých 95 tezí, které zahájily evropskou reformaci. Proto jsme připravili sérii přednášek, které 500. výročí zasadí do historického kontextu, v němž české země hrají významnou roli. Jako řečníci vystoupí lidé, kteří se tématu věnují velkou část své profesní kariéry a téma je jim velmi blízké. Srdečně zveme nejen Vás, ale i Vaše přátele a věříme, že to bude příležitost pro nové impulsy ve víře i v životě“.
Druhá přednáška z cyklu Podzimní večery na téma – Jednota bratrská
Přednášející: Mgr. Luděk Svrček
Dnes začínají tradiční pondělní večery studia Bible.
Tento rok budeme společně procházet evangelium Lukáše – nejucelenější záznam o životě Ježíše z Nazareta.
Kdo, kdy a proč jej napsal?
Jakou roli sehrál v historii?
Proč jej měl v úctě Karel IV.?
Co nám může starodávný text předat dnes?
Nejen na tyto otázky se budeme snažit odpovědět při společném přemýšlení a sdílení se nad textem Lukášova evangelia u šálku dobrého čaje.
Scházíme se od 18:00 hod. v malém sále – čajovně.
Budova CASD, Fráni Šrámka 34, České Budějovice
Rádi bychom vás v pondělí 25. 9. pozvali na první přednášku z cyklu „Podzimní večery na téma…“ Tento podzim chceme věnovat výročí vystoupení Martina Luthera ve Wittenbergu, kde publikoval známých 95 tezí, které zahájily evropskou reformaci. Proto jsme připravili sérii přednášek, které 500. výročí zasadí do historického kontextu, v němž české země hrají významnou roli. Jako řečníci vystoupí lidé, kteří se tématu věnují velkou část své profesní kariéry a téma je jim velmi blízké. Srdečně zveme nejen Vás, ale i Vaše přátele a věříme, že to bude příležitost pro nové impulsy ve víře i v životě“.
První přednáška z cyklu Podzimní večery na téma …
Reformace před reformací – jak fungovala středověká společnost
Přednášející: Mgr. Luděk Svrček
Zveme vás na 41. ročník akce pro mladé lidí s názvem Země živitelka 2017. Letošní motto celé akce zní #perfect. Jako každý rok je i letos připravený bohatý program, kterého se může účastnit každý.
Pátek večer:
Křeslo pro hosta: Jéňa Majer od 19:30
Sobota dopoledne:
Ranní songservis od 9:00
Kázání – Jéňa Majer od 10:30
Sobota odpoledne:
Divadelní představení od 14:30
Workshop od 16:00
Sobota večer:
Koncert skupiny Bonsai č. 3 od 19:30
Neděle ráno:
Výlet do Třeboně od 8:15
Více o celé akci a o tom, proč se tak zvláštně jmenuje, naleznete na oficiálních stránkách akce Země živitelka 2017!
Začátek školního roku a konec prázdnin a dovolených je pro mě vždy nevítaným obdobím. Všechny ty povinnosti, tmavá rána a studené počasí mi kazí výhled do budoucna. Nedávno vážně onemocněl jeden můj kamarád a já si znovu uvědomil, jak moc je každý den vzácný a jedinečný.
A tak se chci na tohle zářijové období dívat jinak a vědomě se vybízím k pozitivnímu nadhledu. Těším se na blížící babí léto, na barevnou krajinu a poletující listí. Raduji se z blízkosti mé rodiny, která je po mnoho týdnech zase pohromadě. Raduji se z toho, že se mám stále na co těšit.
Přeji vám i sobě krásný den a krásné září!
Luďa K.
PS. A pokud k lepší náladě přispěje i akustická verze „Only Wanna Sing“ od Hillsong Young & Free, která mě provázela letošním létem, bude to jen dobře…
Léto, dovolená, prázdniny. Slova, která někomu zní sladce, a už se nemůže dočkat, jiného nechávají v klidu. Přesto všichni občas potřebujeme „dobít baterky“. Pro nás s manželkou je tento čas spojený s cestováním, a to buď doma někam „za humna“ nebo i dál do ciziny.
Izraelský král Šalamoun, který byl patrně taky velký cestovatel, radil svému synu, aby i své cesty využil k lepšímu poznání Boha.
Snaž se Boha poznávat na všech svých cestách a on ti vyrovná všechny tvé stezky.
Přísloví 3,6 (SNC)
Jedna vzpomínka.
Před lety, když ještě děti byly menší a spolu s námi doma, jsme část jednoho léta prožívali na Šumavě. Na jeden den jsme vyjeli kousek za německé hranice do nedalekého Freyungu. Mají tam výborné koupaliště. Součástí je také jedinečný tobogan, který je zapuštěný do země v docela prudkém kopci. Na něm jsme si užili spoustu legrace. Vzpomínám na několik kluků, kteří se pokoušeli po toboganu běhat v protisměru nahoru. A ono to vůbec nebylo jednoduché. Jednak kvůli dost silnému proudu vody, který jím tekl dolů a také proto, že celý povrch klouzačky je krásně hladký. Stál jsem tam a pozoroval jejich úsilí. Samozřejmě, bylo to zakázané, no ale vždyť to znáte… (dozor nebyl vždycky ve střehu.) Někteří byli tak dobří, že těch více než sto metrů vyběhli až nahoru. Ale jenom někteří.
Když jsem si je prohlížel, tak mě napadlo, že život je vlastně moc podobný toboganu. Dolů sjedete hodně rychle, ale nahoru to jde velmi těžce nebo vůbec ne. To příjemné se prožívá nějak tak rychleji a pak je člověk najednou dole a nahoru to nejde! On vlastně i celý náš život je takový pomalý sešup dolů, níž a ještě níž. A to díky hříchu a zlu, které jsou našim prokletím. Je tady ale jedna úžasná nabídka!
Ježíš jednou svým posluchačům řekl zvláštní věc:
„Já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“
Jan 12, 32
Ježíš na této zemi dobře poznal, jaké to je prožívat sešup dolů, strach, smutek a splín. A taky věděl, že je daleko lehčí někoho stáhnout dolů, než jej vytáhnout nahoru. Proto tak skvělá nabídka. Protože nám podává svoji pomocnou ruku, aby nás povytáhl, záleží na každém z nás, jestli k němu natáhneme tu svou. A to nejen tehdy, když jsme úplně na dně.
Moc vám přeji, abyste to vyzkoušeli. Já to zkusil a ono to funguje! Ať už budete doma anebo vyrazíte někam „za humna“, přeji vám Boží blízkost a ochranu jeho andělů. A taky šťastný návrat bez komplikací.
Petr Adame
Před námi je doba práznin a dovolených. Období, kterého už se děti a studenti nemohou dočkat. Období, které očekávají všichni, kteří potřebují „vypnout“ a odpočinout si od pracovního stresu a shonu.
Přejeme vám krásné léto, plno nových zkušeností a zážitků nejen s rodinou nebo přáteli, ale také s Pánem Bohem. Ať vás na vašich cestách opatruje …
Sbor Č.B.
Zveme vás k večerní návštěvě našeho sboru v rámci akce Noc kostelů.
Program letošního ročníku:
18:00 – 22:00 Adra – pomáhat může každý
představení práce Dobrovolnického centra Adry
18:30 – 19:15 Koncert moderní křesťanské hudby
písně stylu worship v podání českobudějovické hudební skupiny „Za Světlem“ www.zasvetlem.cz
19:15 – 19:45 VIDEOPROJEKCE – Církev a svět kolem nás
Představení projektů církve pro veřejnost
20:00 – 20:45 Koncert moderní křesťanské hudby
písně stylu worship v podání českobudějovické hudební skupiny „Za Světlem“ www.zasvetlem.cz
Více informací o akci obecně naleznete na stránkách www.nockostelu.cz
Zveme vás na přednášky „Terezínské ghetto očima dítěte“ a „Moderní stát Izrael“.
Terezínské ghetto očima dítěte
Přednáška o historii 20. století formou vzpomínek pamětnice holocaustu RNDr. Michaely Vidlákové, členky předsednictva Terezínské iniciativy.
22.5.2017 od 18:00 hodin
místo konání: velký sál, Fr. Šrámka 34, Č. Budějovice
Vstupné dobrovolné.
Moderní stát Izrael
Multimediální přednáška o zajímavostech státu Izrael spojená s cestopisný vyprávěním. Tématem provází Radek Hejret, lektor, školitel a koordinátor vzdělávání ICEJ – Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém.
25.5.2017 od 18:00 hodin
místo konání: velký sál, Fr. Šrámka 34, Č. Budějovice
Vstupné dobrovolné.
V každém domě je jedno místo, které funguje mimo prostor a čas. Místo, kde se konzervuje osobní i rodinná historie.
V průběhu vašeho života se dříve či později dostanete do nepříjemného bodu, kdy se musíte rozhodnout, zda některé věci vyhodit nebo si je nechat. A teď si každý sám dosaďte za slovo „věci“ cokoliv, od starého trička, ve kterém jste poprvé políbili vaši první lásku, přes školní brašnu ze základky nebo rozbité dětské kolo vašich dětí (jednou ho spravíte, až budete mít jednou čas). Pokud se ale rozhodnete pro tu druhou variantu, odnesete si to i s důsledky. Kam vlastně všechny ty věci dát? Nechcete je vyhodit, ale k posteli si je také nepostavíte. A tak přijde ta spásná myšlenka na místo mimo prostor a čas – na půdu!
Půda je vlastně takové rodinné muzeum, do kterého můžete zajít, když v neděli zrovna prší. Je to místo, díky kterému se tak rádi obelháváme. Říkáme si, že tam ukládáme věci, které budeme určitě potřebovat, i když už předem víme, že je s největší pravděpodobností potřebovat nebudeme.
Každá půda je výjimečný prostor. Zvuky zvenku se sem linou hlasitěji a zvuky z domu zase tlumeněji. Většinou je zde méně světla, zato prostor křižují paprsky ze světlíků. V létě je zde větší horko a v zimě větší zima. Všechno je jaksi uměle zdůrazněné, zesílené, až to vypadá trochu neskutečně a v novém domě nepatřičně. Jakoby tento prostor trochu vybočil a nepodřídil se firemní kultuře celého domu. Žádná omítka, ale prkna a trámy. Tady nahoře je vidět do vnitřností jinak zcela oblečeného domu.
Je to tak trochu jako naše nitro, naše tajná komnata. Zvenku je všechno s barevnou fasádou, ale uvnitř neotesané trámy a čouhající skelná vata. Ukládáme tam věci, které k našemu životu patřily, ale dnes jsou již minulostí. Ukládáme tam věci, které k našemu životu patří, ale kterými bychom se ostatním chlubit nemohli.
A stejně jako v reálném životě, i v tomto přirovnání hrozí, že pokud jednou za čas neuděláme inventuru, přetížené trámy povolí, prasknou, a půda nás zasype a pohřbí pod tím vším nahromaděným harampádím.
Přeji hodně štěstí s úklidem. Vám i sobě …
Luďa K.
Podle moudrých rabínů – duchovních vůdců národa, který dal světu Bibli – je vše podstatné o manželství napsáno v 1. a 2. kapitole Bible. Ty nabízí zprávu o stvoření světa. Na konci každého dne si Bůh vždy pochválí vytvořené. Pak přijde zpráva o tom, že něco není dobré.
Genesis 2:18 Hospodin Bůh také řekl: „není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu.“
Ti, kteří dobře umí hebrejsky (to já nejsem), překládají ještě jinak slova ROVNOCENNOU OPORU:
Učiním mu pomoc jako jeho protějšek. (ČSP)
Učiním mu pomoc jemu rovnou. (ČEP)
Učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla. (BK)
Nedávno jsem zaslechl ještě jeden možný překlad do češtiny – PROTIVA.
Žena jako „protiva“, ne jako protivná, ale jako stojící naproti, protějšek vytvářející zdravé napětí. Co se tím myslí? Lidé obecně vnímají slovo „napětí“ negativně. Máme dojem, že problémy vyřešíme automaticky odstraněním napětí. Odmítáme myšlenku, že život je dynamická záležitost a vyžaduje stálé udržování. Často se nám nechce neustále investovat do vztahů. Nechce se nám riskovat pro vztah. Místo zdravého vztahu chceme od Hospodina jakýsi sáček s instantní vztahovou polévkou. Často hledáme řešení ve frázi – „hlavně klídek…“
Hospodin stvořil svět z ničeho a Zemi zavěsil na ničem… Pokud se laicky podívám na slovo NIC, pak zjistím, že celý náš svět je založen na principu vyváženého napětí (od atomu až po makrokosmos). Energie versus hmota. Říká se, že vrcholem Božího stvoření je člověk. Nejsem si jist, zda to takto vidí i Bůh.
Je zajímavé, že právě v okamžiku stvoření Bůh veřejně odhaluje, že hodlá vztah dvou polovin člověka, muže a ženy, založit na napětí. Stvořil dvě rovnocenné bytosti se zcela odlišnými systémy těla, ducha i duše. Vložil mezi oba geniální formu napětí, stvořil je jako protivy. Pokud chtějí, umí ve skvělém napětí spolupracovat, jiskřit, tvořit děti, komunikovat. Pokud jste to nikdy nezažili, zkuste posadit svoji ženu za volant vašeho auta, nebo naplánujte stěhování…
Rozdílnost muže a ženy vystihuje vtip o zbožném muži na břehu Pacifiku v Kalifornii: Bůh ho oslovil a nabídl mu splnění přání za jeho věrnost a dobrotu. Muž chvíli přemýšlel, pak navrhl dálnici na Hawaii. Bůh se vymlouval: to množství oceli a betonu, ty dlouhé piloty až na dno moře atd. Pak se zeptal, jestli by neměl něco jednoduššího??? Muž se zamyslel a pak docela rychle vypálil: „Ano, tak mi, prosím, pomoz porozumět a pochopit myšlení mojí ženy…!“ Na to Bůh: „…a ta dálnice má mít šest, nebo ti stačí jen čtyři pruhy?“
Pokud nechceme přijmout tento Boží systém, pak ztratíme i jeho dary a zůstane nám jen cosi jako „Pohoda, klídek a tabáček…“ Hospodin vložil do lidí touhu tvořit a dal nám autorská práva ke všem svým vynálezům. Je zvláštní, jak geniálně využili tento Boží vynález napětí třeba stavitelé. Když se jen rozhlédneme kolem a nad sebe například v gotickém kostele, můžeme žasnout. Každý kámen je ve vyváženém napětí vůči druhému a díky tomu můžeme stát bezpečně pod klenbou, která odolává již celým staletím a rozpíná se nad námi (i ve slově „rozpíná“ je cosi o napětí).
Všechno je to o odvaze a pokoře.
Láska je mnohem větší a odvážnější dobrodružství než plavba kolem světa.
Gilbert Keith Chesterton
O odvaze být pokornou protivou svému protějšku. O odvaze být obyčejným kamenem v Boží katedrále, který je ochotný snášet svůj díl napětí proto, aby vznikla nádherná stavba manželství a rodiny.
Petr Adame
O velikonočním týdnu zazní v mnoha městech Čech a Moravy biblické příběhy, které se s Velikonocemi váží. Desítky dobrovolníků budou již po deváté veřejně předčítat biblické texty, aby přiblížili svým spoluobčanům křesťansko – židovské kořeny jarních svátků.
Letos budou mít opět možnost připojit se k této akci i obyvatelé Českých Budějovic, a to ve středu od 16 do 18 hodin na Sokolském ostrově. Organizátory jsou tentokrát křesťané z Církve adventistů s. d. Zapojit se mohou děti i dospělí, náhodní kolemjdoucí, prostě všichni, kdo najdou chuť a odvahu přečíst na veřejnosti kousek biblického textu. Tito odvážlivci pak neodejdou s prázdnou, ale budou mít možnost si odnést Lukášovo evangelijní příběh.
Čtení biblických textů je příležitostí si připomenout své kulturní tradice, což není jistě v současné hektické době na škodu. Celou akci zastřešuje Nadační fond bible pro 21. století. Tajemník České evangelikální konference, pan Jiří Unger, který má nad letošním ročníkem záštitu, se k celé akci vyjádřil takto: „Radujeme se z možnosti sdílet touto formou poklady Písma a doufáme, že se ke kampani připojí co nejvíce společenství po celé České republice.
Více informací je k dispozici na webových stránkách www.ctenibible.cz.
Pamatuji si, že když mi bylo sedm, dostala jsem od rodičů panenku. Maketa malého miminka, v oblečku i s lahvičkou. Moc se mi líbila a z radosti z toho, že ji mám, jsem si nesla ke kamarádce, že si budeme hrát. Jaké bylo moje zklamání, když kamarádka vytáhla stejně krásnou panenku, ale čůrací. Posadila ji na nočníček, dala ji napít a panenka čůrala. Najednou se mi ta moje nezdála tak úžasná jako na začátku. Přišla jsem domů a postěžovala si rodičům. Ti po chvíli mého fňukání panenku vzali a odnesli holčičce z protějšího bytu. Zůstala jsem bez panenky. Byla to tehdy pro mě lekce.
Dostat dárek, aniž bychom si ho jakkoliv zasloužili a brblat. Nestává se nám to docela často?
Dostala jsem život. Dostala jsem tělo, ať už jakékoliv, zdravé nebo handicapované, štíhlé nebo robustní, dostala jsem ho. Je to to nejlepší, co se mi stalo a měla bych si ho vážit. Protože jsem tady být nemusela. Jsem tady chtěně, jsem tady na zemi jako dárek. Jak sám o sobě, tak i pro druhé. Jsem dokonalá a milovaná, ať už jsem jakéhokoliv vzhledu nebo inteligence. Nikdy bych sebou neměla opovrhovat. Ale jen přemýšlet, jak to můžu využít, že tady jsem. Jak to můžu oplatit? Jak se zlepšit, překonat v rámci svých možností sám sebe …
Je fajn ráno vstát a být rád za další den, co jsem tady. A i kdyby už zítra žádný nepřišel, být vděčná za ty minulé. Pokud život beru jako dárek, nikdy bych neměla být nespokojená, ať už se mi stane cokoliv. Tím neříkám, že jsem toho sama schopná, ale líbí se mi ta myšlenka.
Stejně jako té malinké sedmileté holce mi v dospělosti nejvíc ubližuje srovnávání. Závist – ničivá, tíživá, sžírající. Jací jsou druzí? Jak se mají? Proč jsou zdravější, štíhlejší, bohatší, nadanější, oblíbenější? Proč mají větší štěstí atd, atd, než já? Kdybych dostala panenku bez nohy a žádné jiné by nebylo, byla bych za ni strašně šťastná a asi by mě vůbec nenapadlo remcat. Jak se najednou vše změní, když mám srovnání s okolím. Přitom je to pořád ta stejná panenka, darovaná z lásky, jen tak, bez zásluhy.
Přijměme to tak! Jsme milovaní, vytvoření přesně na míru, jsme darovaní tomuto světu, pro stvořitele naprosto dokonalí, zapadáme do veliké mozaiky. A je jen na nás, jak se k tomu postavíme, jak se této role chopíme. Prosím, ať jsme vždy vděční a naplněni touhou svůj dárek poslat dál.
Zuzka Š.
Rádi bychom vás pozvali na pondělní přednášku zaměřenou na téma vztahů, rodiny a zdraví.
V pondělí 27. března nám bude od 18:00 hod. přednášet na téma „Restart“ vztahová poradkyně a sociální pedagožka Mgr. Milena Mikulková.
RESTART
Osobní restart- Manželský restart – Rodičovský restart – Duchovní restart
Vstupné dobrovolné.
Místo konání: Velký sál, Fr. Šrámka 34, Č. Budějovice.
Čas konání: 18:00 hod.
Jste srdečně zváni!
Co se v mládí naučíš…
Zveme vás srdečně na 8. ročník Jihočeských biblických setkání, které se bude konat v sobotu 25. března 2017 ve sboru České Budějovice. S příspěvky vystoupí kazatel Církve adventistů sedmého dne Petr Adame, pedagog a biblista PhDr. Josef Hrdinka Ph.D., Mgr. Andrea Schönbauerová z Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče Jihočeské univerzity a Jana Vojáčková, biblický pracovník pro práci s dětmi.
Tématem bude biblický a praktický pohled na výchovu dětí od početí až do -nácti let.
Podrobný program:
Možná jste si mohli na plakátovacích plochách v našem městě všimnout pozvánek na studium Bible. Je naším zvykem, že první polovinu bohoslužby trávíme ve společné diskuzi nad biblickými tématy. Zveme vás, abyste se k nám přidali.
Každá sobota od 9:00 – 10:15 hod.
Více informací a materiálů ke studiu naleznete na stránkách Sobotní školy.
Omlouváme se za zrušení pondělní přednášky z důvodu nemoci přednášející Mileny Mikulkové. Budeme se snažit domluvit náhradní termín, který v dostatečném předstihu oznámíme. Přejeme Mileně Mikulkové co nejrychlejší zotavení a vám přečkání letošní chřipkové epidemie bez úhony.
Děkujeme za pochopení…
Původní zpráva:
Rádi bychom vás pozvali na další pondělní přednášku zaměřenou na téma vztahů, rodiny a zdraví.
V pondělí 13. února nám bude od 18:00 hod. přednášet na téma „Restart“ vztahová poradkyně a sociální pedagožka Mgr. Milena Mikulková.
RESTART
Osobní restart- Manželský restart – Rodičovský restart – Duchovní restart
Vstupné dobrovolné.
Místo konání: Velký sál, Fr. Šrámka 34, Č. Budějovice.
Čas konání: 18:00 hod.
Jste srdečně zváni!
V pondělí 16. ledna proběhla v našem sboru přednáška na téma „Aby doma bylo dobře“. Nyní máte možnost si tuto přednášku od vztahové poradkyně a sociální pedagožky Mgr. Milena Mikulkové poslechnout.
Přednáška „Aby bylo doma dobře“ – Mgr. Milena Mikulková – formát mp3 – velikost 45 MB
Mám rád létání
Mk 1:35
Mám rád život. Lidi kolem mne, různé situace a také věci. Dovolím si říct, že mě život baví a umím se z něj radovat. Jednou ze situací, které se mi hodně líbí, je létání ve velkém dopravním letadle. Jsou při tom dvě chvíle, které si nesmírně užívám.
Ten moment, kdy se při odbavení na letišti zbavím těžkého zavazadla a okamžik, kdy se letadlo vznese nad mraky. Bývaly doby, kdy letištní personál nějaké to kilo navíc v kufru nijak zvlášť neřešil. Dnes ho musíte mít dobře zvážený s tolerancí maximálně jednoho kilogramu. Jinak platíte příplatek, a to nemalý. Je to vždy úleva, když se vejdu do limitu.
A pak už jen čekání, než přistaví letadlo, uklidí ho, doplní palivo a jídlo, naloží zavazadla a já se mohu konečně posadit na své místo. Následuje čekání na vzlet a vystoupání do letové hladiny. Tehdy přichází druhá chvíle nesmírné úlevy. Tam nahoře obvykle svítí sluníčko (pokud to zrovna není noční let), dole pod námi je čistá, bílá peřina mraků a žádné starosti. Vše pod tím, déšť a plískanice, zůstanou dole pod mraky.
Tyto dva momenty mi připomínají něco, co potřebuji prožít každý den ráno a večer. Myslím v přeneseném slova smyslu. V Bibli je několik zpráv o lidech, kteří žili před mnoha lety a prožívali každý den zbavení se zátěže a vystoupání nad mraky.
Jeden příklad za všechny. Evangelista Marek napsal o Ježíši: Ráno vstal Ježíš ještě před svítáním a odešel na osamělé místo, kde se mohl v klidu modlit.
Létání a s ním spojené dva momenty, které jsem popsal výše, mi připomínají ranní a večerní modlitbu. Skvělá chvíle, kdy se mohu zbavit zátěže, vylétnout nad mraky a dívat se na zem z ptačí perspektivy. Tam se všechny starosti a problémy zdají být jaksi menší a nepatrnější.
Petr Adame
Rádi bychom vás pozvali na nové pondělní přednášky zaměřené na téma vztahů, rodiny a zdraví.
V pondělí 16. ledna a v pondělí 13. února nám bude přednášet na téma „Aby doma bylo dobře“ a „Restart“ vztahová poradkyně a sociální pedagožka Mgr. Milena Mikulková. V sobotu 18. března bude na téma „Zdraví a rodina“ přednášet emeritní primářka plicního oddělení Mudr. Jana Krynská.
Vstupné dobrovolné.
Místo konání: Velký sál, Fr. Šrámka 34, Č. Budějovice.
Jste srdečně zváni!
Jako každý rok, tak i v roce 2017 se náš sbor zúčastní společného týdne modliteb s ostatními církvemi ve městě. Páteční večer bude prokládaný písničkami chválící skupiny Za Světlem a připraveno je i malé pohoštění. Těšíme se na vaši návštěvu.
Místo konání: Velký sál, Fr. Šrámka 34, Č. Budějovice.
Více informací o celé akci:
Nikdy v minulosti nebylo na světě tolik dětí, jako dnes. Děti tvoří asi 1/3 obyvatel Země (asi 2,5 mld. ze 7,5 mld.). Děti jsou budoucností tohoto světa. Nesmírně proto záleží na tom, v jakých podmínkách budou vyrůstat a jak budou vychovávány. Děti jsou rovněž jedním z největších misijních polí. Stejně jako dospělí mají duchovní potřeby, stejně jako dospělí potřebují záchranu pro věčnost, stejně jako dospělí mohou porozumět evangeliu a přijmout spasení. Když nás Ježíš posílá kázat evangelium všemu stvoření (Mk 16, 15), nemůžeme opomenout děti. Pán Ježíš Kristus dává děti za vzor (Mt 18, 3–4). Děti jsou vnímavé na evangelium a duchovní vyučování, zájmem o evangelium zahanbují dospělé. Získat dítě pro Krista znamená získat pro něj celý lidský život. Děti jsou také jednou z nejohroženějších skupin populace. Jsou křehké a zranitelné. Mnohé negativní jevy ve světě (hlad, pronásledování, válečné konflikty, přírodní katastrofy, krize rodiny) nejvíce dopadají na děti.
Věřím, že naše společné modlitby v rámci Aliančního týdne modliteb mohou být povzbuzením pro církev, aby lépe naslouchala dětem, jejich radostem a trápením, ale otázkám, nápadům a snům.
Děti potřebují naše modlitby!
Jiří Unger,
tajemník ČEA
Poslední lednový víkend 27. – 29. 1. 2017 se v našem sboru uskuteční setkání mladých skautů – Pathfinderů! Akce s názvem Rampouch je určena dětem a mládeži mezi 7 až 15 rokem. V plánu jsou nejen in a outdoorové aktivity a hry, ale také znalostní soutěž biblického textu Lukášova evangelia. Pořadatelé z „Jižního kříže“ se těší na všechny menší i větší, kteří mají rádi dobrou náladu, dobrodružství a užitečně strávený čas.
Pozvánka na akci: Rampouch 2017
Stejně jako v minulých letech bude skupina Za Světlem zpívat v ulicích našeho města, rozdávat přáníčka a přát krásné a požehnané Vánoce.
ČTVRTEK 22.12. – 16:30 HOD. – Piaristické náměstí v Českých Budějovicích
Přijďte se zaposlouchat nebo si společně zazpívat.
„Moudrost pochází ze studia hvězd, protože jsou součástí věčnosti.“ Tak věřili dávní babylonští a perští učenci. A dali světu hvězdný zvěrokruh. Před dvěma tisíci lety studovali dávná biblická proroctví a objevili zprávu: „Vyjde hvězda z Jákoba a žezlo vzejde z Izraele.“ Nu 24:17
Když pak na nebi uviděli hvězdu, koupili dary a vydali se za ní na západ přes velkou arabskou poušť. Přestože Bůh Izraele, Jahve, zakázal svému lidu uctívat hvězdy a věřit astrologům a hvězdopravcům, jediná oficiální návštěva, která zavítala k právě narozenému Králi do Betléma, byli tito mudrci od východu! A tak si rok co rok při tříkrálové sbírce připomínáme Kašpara, Melichara a Baltazara. S přibývajícími léty se příběhy zidealizují, a vzniknou z nich krásné legendy a tradice. Jenže skutečnost tehdy byla patrně dost jiná.
Matouš 2:1-3
1 Ježíš se narodil v Betlémě v Judsku za vlády krále Heroda.
V té době přijeli do Jeruzaléma učenci z východní země a vyptávali se:
2 „Kde je ten židovský král, který se právě narodil? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“
3 Tato novina velmi znepokojila krále Heroda, a nejen jeho, ale i všechny obyvatele Jeruzaléma.
Jak velmi tento příběh připomíná známou pohádku o Mařence a Jeníčkovi. V pohádkách je ukryta moudrost věků. Tatínek drvoštěp dostal za úkol od zlé macechy, aby vzal děti do lesa a vrátil se bez nich. Zůstali sami, přišla tma a s ní strach. Mařenka poslala Jeníčka na strom, on uviděl světélko v dálce, a když se za ním vydali, objevili chaloupku. Ne ledajakou, byla celá z perníku. Jenže ouha, v chaloupce bydlela zlá a ošklivá ježibaba. Pohádka nakonec dopadla dobře. V peci shořela zlá babice a ne Mařenka s Jeníčkem! V Betlémě to moc dobře nedopadlo. Ježíš s Marií a Josefem na poslední chvíli utekli do Egypta, ostatní chlapci měli smůlu. Zlý král Herodes je nechal povraždit! Co asi prožívali poutníci z dalekého východu, co prožívali rodiny povražděných neviňátek?
My si dnes koupíme letenky a stejnou vzdálenost jako tehdy oni překonáme za dvě až tři hodiny. Oni putovali na velbloudech s karavanou dva až tři měsíce pouští. Daleká cesta, plná nepohodlí. Když dorazili do Jeruzaléma, hledali budoucího krále. Proto se ptali a pátrali právě tam? Jaké ale byly reakce domácích? Znepokojení krále Herodesa a s ním celého Jeruzaléma. Asi čekali jiné místo narození. Palác v Jeruzalémě nebo dům starosty v Betlémě, ale jistě ne smradlavý chlév v jeskyni s pochybnou hygienou a nevábnou vůní. Nikdo z Jeruzaléma vzdáleného 15 kilometrů nepřijel do Betléma na návštěvu, ale podezřelí astrologové jeli tisíce km od východu! A před nimi přišli pouze pastýři, spodina společnosti!
Když se před třemi a půl lety ve Velké Británii narodil další následník trůnu George Alexandr Luis, byl celý svět „na nohou“. Ve vybrané porodnici byli připraveni nejlepší odborníci a v budoucím domově – paláci bylo připraveno jen to nejvybranější.
Král králů a Pán celého vesmíru si zvolil pro příchod na náš svět studený a špinavý chlév v jeskyni. Je to až lidsky neuvěřitelné a nepochopitelné. My lidé se snažíme vymanit z toho, v čem žijeme a dostat se výš. Ale Bůh naopak sestoupil k nám, do naší bídy. Ježíš se narodil do naší reality, do našeho drsného světa porušeného zlem, hříchem. Přišel na svět stejně jako ty a já.
Jaké je to jeho království?
Filipským 2:6 Ač sám byl Bůh, nedomáhal se božských nároků, 7 odložil svou slávu a moc,stal se člověkem 8 a dokonce přijal úděl otroka. Poslušně šel cestou ponížení až k potupné smrti: popravili ho na kříži jako zločince.
Král Ježíš nepřišel jako politik, který přijede v nejdražším mercedesu, s ochrankou kolem sebe, prohodí pár vět s obyčejnými lidmi a ujistí je, že pro ně něco udělá a zase rychle odjede na nějaký banket. Ježíš nepřišel, aby mu lidé sloužili, ale aby on sám sloužil lidem. Stal se posledním z lidí. Chtěl tímto svým postojem povzbudit všechny ty odmítané a pohrdané. Říct, že nezáleží tolik na tom, jak jste nastartovali (to nikdo nemůžeme ovlivnit), ale co s tím uděláme? Narodil se jako nemanželské dítě svobodné matce v chlévě, jako bezdomovec.
Ef 2,17 Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí.
Přinesl neklid, abychom my získali pokoj!
Na této zemi se v historicky daném čase narodilo lidské a přece neobyčejné dítě – Boží Syn, náš Spasitel. Ten, který přichází za lidmi, přestože ho to stojí život. To je pravý význam Vánoc. Nikoliv líbivá idyla a lidové tradice.
A.Volkman – Král
Panující Herodes
Přikázal zamordovat
Všechna dítka v zemi Judské
Ještě dřív než by některé
Nevinně mohlo zvolat:
Vždyť král je nahý!
A visí na kříži!
Králů král!
Chvalme Pána Ježíše za to, že se pro nás narodil. Chvalme ho za jeho příchod na svět. On přišel, aby nás vykoupil a zachránil od věčného zahynutí.
Petr Adame
Dlouhé týdny příprav a cvičení malých i velkých je u konce. V sobotu 17.12. v 17:30 hod. se uskuteční vánoční koncert, na který všechny srdečně zveme. Máme radost, že je každý rok sál plný až k prasknutí a doufáme, že tentokrát to nebude jinak. Nashledanou v sobotu večer…
Přicházím do letištní haly. Dneska mi to letí. Už za pár hodin. Jaký asi bude let? Jak dlouho potrvá? Co mě všechno čeká, až se letadlo vznese k modré obloze? A hlavně, co mě čeká, až letadlo přistane tam, kam letím? Přemýšlím a dívám se velkými prosklenými tabulemi na letištní plochu. Runway, pomalovaná různými pruhy a obrazci se rozbíhá a mizí kdesi daleko v dálce za obzorem. Ale zpět do reality. Přede mnou je spoustu formalit a vyplňování všech možných i nemožných papírů, vážení kufrů, předkládání dokladů, prostě všechno, co člověk potřebuje k tomu, aby mohl nastoupit do letadla.
Rozhlížím se kolem. Člověk by ani neřekl, že všichni ti lidé kolem někam letí. Ano, tamhle stojí fronta s kufry. Ale jinak? Lidé posedávají v barech, fastfoodech a kavárnách. S chutí jí nejrůznější menu, ať už z domací nebo světové kuchyně. Snídají, obědvají nebo večeří? Někteří krájí lžičkami nadýchané dortíky a usrkávají napěněnou kávu. Jiní korzují po dlouhých chodbách a prohlížejí si výklady obchodů nabízejících nejrůznější zboží. Dá se zde koupit snad úplně všechno. Od kartáčku na zuby až po luxusní šperky a parfémy. Část z nich neodolá, vstoupí dovnitř a vybírá dárky. Pro sebe či pro ostatní? Plno lidí se ale jen tak baví mezi sebou. Smějí se. Někteří ustaraně mluví do telefonu. Někteří jen sedí a dívají se nepřítomným pohledem. O čem asi přemýšlí? Vidím páry, které se drží za ruce a také páry, které se za ruce nevzaly hodně dlouho. Vidím rodiny s malými dětmi, které běhají a skotačí. Rodiče se je snaží alespoň trochu usměrňovat. Jsou tu také rodiny s dětmi teenagery, které by rodiče určitě také rádi usměrnili, ale už nemají jak. Jsou tu nejrůznějši skupiny lidí, zájezdy, studenti, přátelé, páry i osamocení jednotlivci.
Často se stává, že letadla neletí tak, jak je plánováno. Prostě se někde něco zpozdí, na letadle je závada, na letišti jsou zpřísněná bezpečností opatření nebo jen v nějakém státě stávkují zaměstnanci letiště. Pak se letiště může stát zastávkou na mnoho hodin či dní. Lidé zde přespávají, provádějí své hygienické rituály a snaží se zabít čas.
Celé letiště žije svým životem. Je prostorem s vlastními pravidly. Jedinečným prostorem, který spojuje na jednom mistě neuvěřitelnou skupinu lidí. Na jednom prostoru tolik lidských osudů, tolik národností, barev kůže a tvarů očí, tolik vyznání, filozofií a náboženství. Tolik snů a planů. Tolik tragédií. Tolik očekávání.
Všichni přišli, aby odletěli. Nepřišli na letiště, aby tam zůstali. Aby tam žili. Mají svůj cíl a k tomu se upínají. Zvedají hlavu, dívají se na velké digitální obrazovky a kontrolují si čas odletu. Poslouchají hlášení o odbaveních a výzvách k nástupu do letadla. Všechny aktivity na letišti spějí pouze a pouze k jednomu jedinému cíly. K odletu.
Náš svět je jedno velké letiště. Se vším, co k tomu patří. Můžete zde strávit celý život a nikdy neodletět. Můžete zde strávit život smutně, v bezcílném bloudění po dlouhých koridorech, v pozorování odletů druhých, v nekonečných debatách s ostatními, v kolotoči nakupování a utrácení. Můžete ho strávit hezky, v objetí těch které milujete, v klidu kaváren a malebných západů slunce nad letišní plochou. V obdivu na neustále se zlepšujícími technickými parametry letadel a bezpečnostní techniky. V komunikaci s mnoha zajímavými lidmi. Můžete zde strávit život se sluchátky v uších, notebooky či tablety na klíně nebo stovkami knih v ruce. Můžete cokoliv a může a nemusí to být špatné.
Ale, jste přeci na letišti! A samo letiště není cílem vaší cesty. Mojí tedy určitě ne!
Rozhlížím se kolem. Člověk by ani neřekl, že všichni ti lidé kolem někam letí.
Nechci svůj let zmešket. Nechci se zaseknout na tomto místě. Zajdu si na jídlo, rád si popovídám se sympatickými lidmi u vedlejšího stolu, koupím dětem dárky, vyřídím nezbytné formality, ale nezapomenu, že tady jsem jen dočasně.
Nezapomenu, že ten pravý život mě teprve čeká…
Luďa K.
Jako každý rok, tak i letos je k dispozici pozvánka na vánoční koncert v našem sboru. Ten se bude konat v sobotu 17.12. v 17:30 hod. Pokud se chcete svátečně naladit, jste srdečně zváni. Papírovou verzi si můžete vzít při návštěvě sobotní bohoslužby, elektronickou nabízíme ke stáhnutí zde. Děkujeme všem, kteří se na její tvorbě podíleli.
Dětství a mládí jsem prožíval na severu Moravy. Žili jsme ve stínu továrních komínů Vítkovických železáren v Ostravě – Mariánských Horách. Proto nám říkali „ropáci“. Když jsme dospívali, moc rádi jsme s partou kamarádů jezdili na hory do nedalekých Beskyd. Oproti černé a zakouřené Ostravě tam bylo nádherně. Čerstvý vzduch, ticho a cesty, které vedou stále spíš do kopce. A nádherné lesy.
Každý volný víkend jsme se snažili zmizet. Vzpomínám na jednu sobotu večer, kdy jsme opět jeli s partou kamarádů na naši milovanou chatičku. Počasí nebylo moc pěkné. Takové podzimní sychravé, promrholené, nepříjemné šero a brzy tma. Cesta k chatě měla, jako obvykle, trvat od konečné autobusu pouhých dvacet pět minut. Jenže, když vystoupíte a zjistíte, že nikdo nemá baterku, tak to se jde opravdu pomalu a špatně. Škobrtáte, klopýtáte o kořeny stromů a překvapuje vás na známé cestě spousta překážek. Jak to jen dělají ti slepí lidé? Nic nevidí a přece každých pět minut nepadají?
Šli jsme už docela dlouho pomalým, husím pochodem, a mysleli na zapomenutou baterku. A najednou! Za námi se objevilo světýlko. Přibližovalo se. „Kdo to může být?“ Počkali jsme. Světlo se přiblížilo a tu jsme uviděli pána, který nás došel svižně a měl baterku. „Chcete? Já vám posvítím.“ Nabídl se. Ochotně a rádi jsme souhlasili. Byla to v tu chvíli ta nejpotřebnější nabídka. Svítil nám a co nevidět jsme byli v cíli.
Tím, že jsme ve světle baterky viděli pod nohy, se cesta vůbec nezměnila. Neubylo na ní výmolů, zákrut, balvanů a kaluží. Ale my je tím posvícením najednou přesně viděli. Tak se nám šlo rychleji a lépe.
Životní cesta, po které jdeme, se také často jeví hodně temná, klikatá a nerovná. Uprostřed Bible je napsáno: „Světlem pro mé nohy je tvé Slovo“ (Žalm 119, 105). Bible jako baterka pro naši životní pouť. Cesta se vůbec nezmění, ale můžeš na ni vidět.
„Chcete? Já vám posvítím.“
Petr Adame
Cenu Michala Velíška získal padesátiletý Jan Dryák. Zastal se řidiče autobusu MHD, který vykázal z vozu tři mladíky kvůli psovi bez náhubku. Muži pak svou agresi otočili proti Dryákovi, kterého napadli klackem a kopali. Agresoři z místa nakonec utekli a Dryák skončil v nemocnici. Celý útok viděla jeho nezletilá dcera.
„Jsem z toho čím dál víc rozpačitý, ale nominace a ceny si velice vážím,“ řekl oceněný muž. Připomněl, že mezi nominovanými na cenu byly i děti. „Dovolil bych si dětem doporučit vhodnou literaturu, a to jsou Rychlé šípy,“ dodal.
Všichni tři finalisté byli letos z Prahy. Čtyřiadvacetiletá Kristýna Kovaříková pomohla na ulici ženě, kterou na ulici napadal její partner. Nebezpečnému recidivistovi nastříkala do obličeje pepřový sprej.
Další nominovaný sedmnáctiletý Nuriman Kaliev pomohl dívce, kterou chtěl muž na ulici okrást o mobilní telefon. Zloděj ji začal škrtit šálou. Dva kolemjdoucí mladíci se jí zastali, Kaliev prchajícího dostihl a začali se spolu prát. Díky jeho zásahu se policii podařilo pachatele zadržet.
Cena se uděluje na počest střihače televize Nova Velíška, který byl před 11 lety zabit na Karlově náměstí v Praze, když se před násilníkem zastal neznámé mladé ženy. Předávání se tradičně účastní jeho žena, letos poprvé i dcera.
Porota vybrala tři finalisty z více než stovky nominovaných, z nichž 11 bylo dětí, o vítězi rozhodli lidé v hlasování na webu.
autor: ČTK
Tuto neděli ve 14:00 hod. startuje v prostorách čajovny 10. ročník Předvánoční dílny! Zváni jsou všichni, kteří si chtějí naplno užít předadventní čas, naučit se něco nového a svým dílem přispět na pomoc jihočeským dětem s Downovým syndromem.
Co vás čeká?
6. 11. Hvězdy z čajových sáčků
Irena Marušincová
20. 11. Andílci z korálků
Irena Marušincová
4. 12. Vánoční překvapení
Kajjka Hátleová
Dárečky vyrobené během odpolední jsou určené pro prodej na ADVENTNÍCH TRZÍCH v Českých Budějovicích. Výtěžek z prodeje bude předán společnosti Ovečka o.p.s. (www.ovecka.eu) pomáhající dětem s Downovým syndromem a jejich rodinám.
Bližší informace:
irena.marusincova@email.cz, tel.: 723 904 562
Proužkovaní lidé
Čím déle jsem křesťanem, a již více než čtvrt století kazatelem, tím víc přemýšlím, jak se nám daří anebo spíš nedaří být společenstvím, kam mohou přijít lidé všelijak nedokonalí a bolaví a cítit se u nás jako mezi svými? Jak pomoct tomu, abychom jako církevní sbor byli „válečným lazaretem“, kde budou zranění ošetřeni a „přístavem“, kde bouře života nehrozí? Nejen s touto myšlenkou a touhou jsme se s manželkou v srpnu 2016 stěhovali do Budějic.
Anthony de Mello v povídce Proužkovaní lidé píše o kazateli, který se před kázáním zeptal dětí: „ Kdyby všichni dobří lidé byli bílí a všichni špatní černí, jaké barvy byste byli vy?“ Děti chvíli přemýšlely a pak malá Janička odpověděla: „Já bych byla proužkovaná.“
Proužkovaná, stejně jako ten kazatel a všichni dospěláci. Naše pokusy zamaskovat svou proužkovanost mohou být někdy úspěšné, vždy jsou však nepoctivé! Poctivější je jiný přístup. Jistý muž hledal dobrý kostel, do kterého by chtěl chodit. Jednoho dne vstoupil do kostela, kde věřící i kazatel četli z modlitebních knížek následující: „Neudělali jsme věci, které jsme udělat měli, a udělali jsme věci, které jsme udělat neměli.“ Muž klesl do lavice a pomyslel si: „Díky Bohu, konečně jsem našel svoje lidi.“
Když se před mnoha tisíciletími Mojžíš postavil do čela svého národa aby je vyvedl z Egypta do zaslíbeného Keenanu, přijal nesnadný úkol. Každý kdo někdy vedl nějakou partu lidí, tuší proč. Židé byli po staletí otroky, bez jakýchkoliv práv. A najednou jsou volní a musí se učit žít ve svobodě. A to v extrémních podmínkách Sinajské pouště. Hospodin jim slíbil: „Budete mi … pronárodem svatým.“ (Ex 19:6a) Zvláštní titul. Svatý pronárod, což se dá volně přeložit jako svatá chátra. Jinak řečeno, lůza, která je svatá. Bohem vyvolený lid, Izrael, je pouhý „pronárod“, a jen milostí Boží se stává společenstvím svatých, nikoli vlastními kvalitami.
Církev, která pokračuje v poslání národa Izraele, Bůh ustavil, aby byla nadějí pro všechny nedokonalé a všelijak poškozené zlem.
Proto Hospodin stvořil zebry, abychom na to nikdy nezapomněli.
Petr A.
Pokud jste v pondělí 17.10. nemohli přijít na první z podzimních přednášek, máte možnost si poslechnout audio záznam.
Přednáška „Comeback, který tu ještě nebyl“ – 50 MB
Kazatel Petr Adame se v přednášce zamýšlel nad 24. kapitolou Matoušova evangelia – jaký bude konec dějin světa?
Byli jsme teprve na prvním stupni základní školy. Můj nejlepší kamarád a já. Páni kluci. Zapomenutá vesnička zasazená do jihočeské krajiny a spousta volného času.
Už ani nevím, zda to byl můj nápad nebo jeho. Prostě, jako se dává na koleje mince nebo hřebík a čeká se, až pojede vlak, … co zkusit dát něco takového na silnici? Nápad se nám to zdál být úžasný a ještě zdaleka jsme netušili, na jak dlouho nás tato kratochvíle zabaví. Ospalé tempo dopravy osmdesátých let dávalo dostatek času na přípravu. Začali jsme malými větvičkami. Udělali jsme z nich na silnici takovou cestičku; z jedné strany na druhou. Utíkali jsme se schovat do blízkého křoví a čekali na auto a po jeho projetí jsme se radovali, jak jsou klacíky přejeté, jak jsou zohýbané.
Posilněni a pobaveni dosavadním úspěšným průběhem této akce, vrhli jsme se s chutí na pokračování. A protože každé pokračování, jak dobře známe z hollywoodských filmů, se snaží trumfnout předchozí díl, začali jsme zvyšovat onu bariéru.
Ke klacíkům se dostávaly kamínky. A auta jezdila dál. Ke kamínkům se dostávali trsy trávy a lopuchové listy. A auta jezdila dál. Ke klacíkům se přidávaly klacky. Ke kamínkům kameny. A auta brzdila, opatrně přejížděla a pokračovala dál. Až jsme z pole, které jsme měli za zády a na kterém se právě sklízelo obilí, nanosili na silnici vysoké otepi slámy. Na silnici tak vznikla malá barikáda.
A víte, co je zvláštní? Nepřišlo nám to ani trochu hloupé. Nepřišlo nám, že se to vlastně autem už nedá přejet. V tom naprostém zaujetí hrou samotnou jsme posouvali hranici, až jsme ani nezpozorovali, že už jsme dávno za ní.
Ten příběh mi připomíná, jak důležité je někdy vědět a poznat, kdy je čas přestat. Lumpárny nedělají jen děti. Více jich nadělají dospělí, i když na jejich obranu by se dalo říct, že na to mají více času. Znát ty správné meze, hranice, za které už nechci jít; mít sílu říct si v určité chvíli “dost”, to je něco ohromně cenného.
My jsme tenkrát, v zapadlé vesničce ospalých osmdesátých let, kdy jsme měli jít s komunismem na věčné časy a nikdy jinak, tu pravou míru a sílu “v nejlepším přestat” nenašli. Možná právě proto nás ten pán, který musel zastavit a vztekle vyběhl z auta, honil daleko po poli…
Luďa K:-)
Minulý týden jsme měli možnost opět po třech letech vidět a slyšet kazatele – evangelistu Kornelia Novaka. Kromě přednášek pro středoškoláky a rozdávání knih v centru města, měl Kornelius v našem sboru 4 tlumočené přednášky na téma:
Důkaz Boží existence
Jaký je smysl života
Jak může být Bůh spravedlivý?
Být v šoku z Boží dobroty
Pokud jste nemohli přednášky slyšet, můžete si je zde poslechnout.
Tradiční pondělní večery studia Bible.
Tento rok budeme společně procházet evangelium Jana. Scházíme se od 18:00 hod. v malém sále – čajovně,
v intimnějším prostředí se šálkem čaje a pohodovou atmosférou.
Přijďte si rozšířit obzory a načerpat moudrost, která se v evangeliu Jana nachází.
Každé pondělí v 18:00 hod.
Sbor CASD – čajovna (malý sál)
Fráni Šrámka 34
České Budějovice
Na letošní podzim jsme pro vás připravili tyto přednášky:
Pondělí 17.10. v 18:00 hod.
COMEBACK, JAKÝ TU JEŠTĚ NEBYL
Zamyšlení nad 24. kapitolou Matoušova evangelia – jaký bude konec dějin světa?
Přednáší kazatel Petr Adame.
Pondělí 14. 11. v 18:00 hod.
BYL JSEM MUSLIM
Osobní zpověď člověka vyrůstajícího v Iráku v islámské tradici. Dnes žije v Čechách a vyznává odlišné hodnoty. Jaký je jeho pohled na Islám?
Přednáší Salman Hasan.
Sobota 17.12. v 17:30 hod.
VÁNOČNÍ KONCERT
Tradiční vánoční koncert. Přijďte se svátečně naladit a poslechnout si nejen zvěst o Vánocích.
Máme velikou radost! Po dlouhém čekání jsou na světě nové webové stránky našeho sboru. Dozvíte se z nich, co nového plánujeme a co se u nás děje. Nabídneme články k zamyšlení a vybraná kázání k poslouchání.
Prosíme zároveň o trpělivost, protože v průběhu několika dalších dnů či týdnů ostrého provozu budeme hledat skryté chyby a web celkově ladit ke spokojenosti.
Těsíme se na viděnou…
Když jsem byla malá holka, často k nám jezdívala naše babička. Milovala jsem jej návštěvy. Jakoby se zastavil čas. Na nic se nechvátalo. Uvařil se čaj a u loupání jablek jsme si povídali. Byla připravená vyslechnout všechno, ať už to byla jakákoliv pitomost. Měla čas. A dívala se na mě, nikam přitom neodbíhala, neopravovala mě, jestli se vrtám v nose nebo mám špínu na bradě. Když jsem byla nemocná, trávila celé hodiny se mnou a pamatuju si, že mi jedno dopoledne počítala asi hodinu do tisícovky, protože jsem si to prostě přála. Celou svoji bytost v tu chvíli věnovala jen mně.
A pro mě to bylo něco neskutečně cenného. Ty dvě dobré oči a klid. Přitom ve svém životě nebyla extra v něčem skvělá. Neměla práci, kde by vydělávala velké peníze, ani nebyla nějaká ultrakrásná žena s dokonalou postavou. V ničem extra neexcelovala, neměla vysokou školu, nebyla ambiciózní. Přátel měla pár. Po světě necestovala. A přesto pro mě a i ostatní vnoučata, měla a má nevyčíslitelnou cenu. Čas, láska, trpělivost, opravdovost…
U sebe často bojuji s tím, že svoji hodnotu odvozuji podle toho, čeho dosáhnu, co jsem zvládla, kolik mám přátel, jak vypadám, jak mě vidí okolí. K hodnotám věřícího člověka to nepatří, přesto k tomu tíhnu. Nejsem extra vyrovnaný člověk a někdy si připadám oproti ostatním docela bezvýznamná. A v ty chvíle je tady pro mě babička, můj anděl. Sice už nežije, ale vždycky mi ukáže ten správný směr. Na čem záleží. Ne na množství, ne na výkonech. Ač byla pro svět skoro neviditelná, nás zasáhla napořád, a z jejích láskyplných chvil čerpám často…
Čas, trpělivost, láska, respekt … věnované komukoliv, mají vždycky velkou cenu.
Zuzka Š.
Včera jsem mluvil s jedním známým. Ať už volil slova jakkoliv, celý smysl toho, co říkal, bylo prohlášení „já mám strach“. Protože se tomuto známému blíží doba, kdy v koncovce jeho věku zmizí „…cet“ a objeví se „…sát“, mohlo by se zdát, že jde o strach ze smrti nebo z nemoci. Tak to ale není. Nejde ani o strach ze ztráty zaměstnání či z nedostatku peněz a když budu hodně fantazírovat, nejde ani o strach ze ztráty víry či nějakého žebříčku hodnot.
Paradoxně má strach z věci, lépe řečeno z události, kterou si v minulých letech přál snad nejvíce ze všech. S navázáním vážného vztahu. V čase romantických a zidealizovaných představ člověk lehce zapomene, že ke každému vážnému vztahu patří závazky, zodpovědnost a kompromisy. A to je celé jádro problému.
Ten rozhovor mě donutil k zamyšlení a vzpomínce na mé vlastní začátky. Začal jsem s vážným vztahem, když mi ještě bylo „…náct“. To pozivitní na tom věku byla tvárnost našich osobností. Přesto byly první roky ve znamení „slaďování“. Diskuze, konfrontace a někdy hádky, jak by si každý představoval chování a jednání toho druhého, jak by si představoval, aby náš vztah fungoval. Najednou se i po delším období objevovaly dosud netušené charakterové vlastnosti, objevovaly se nové a nové situace, kde se názory a naturela obou rozcházely a vždy dalo práci tyto rozdíly sjednotit nebo nastavit tak, aby vedle sebe dokázaly svobodně existovat a neničily se navzájem.
Při představě, jaké ovládání a sebezapření jsme vynakládali v době, kdy nám ještě nebylo dvacet, si nedovedu představit složitost situace člověka, který tyto problémy řeší před padesátkou. Má svůj život dokonale zaběhlý, plný svých rituálů a zvyků, vyladěný po léta do nejmenších detailů a najednou je postaven do situace, všechny tyto zvyklosti, které jsou součástí jeho identity, označit jako nepodstatné a nedůležité. To protože kompromisy společného soužití vyžadují v některých chvílích upřednostnit styl života, návyky a rituály toho druhého.
Dodnes vzpomínáme na jedno společné sjíždění Vltavy. Bylo to na začátku našeho vztahu, kdy jsme se domluvili, že budeme mít vše dohromady. Peníze, jídlo, společně sbalené věci v sudech. Ne nadarmo se říká, že když se chtějí dva poznat, mají spolu jet „na vodu“. No a my se poznali v tu danou chvíli až moc :-). Ne, že bychom najednou s hrůzou zjistili, jak děsivé jsme osobnosti, to spíše jsme byli tak moc rozdílní. Já flegmatik bez špetky smyslu pro pořádek (hovorově se tomu říká „bordelář“), Iva zodpovědná se seznamem věcí, které je potřeba sbalit a přesným časovým rozvrhem. Už při přípravách na cestu to začalo skřípat, protože já jsem nic takového jako nějakou přípravu či balení nepovažoval za důležité. A rozdíly se dál objevovaly, nůžky se rozevíraly a od toho, aby tato „voda“ pro nás nebyla zároveň „vodou“ poslední, nás zachránilo to jediné, co dokáže udržet dva rozdílné lidi pohromadě. To jediné, proč spolu vlastně lidé přes všechny problémy a kompromisy jsou. Láska.
A ať to zní jakkoliv pateticky, láska je nakonec jedinou odpovědí na strach mého známého. Nic jiného než láska nedokáže zahlazovat propastné rozdíly dvou osobností. Jen láska, v jejích nejrůznějších podobách, vůních a chutích, dokáže dát uspokojivou odpověď, jak zahnat všechny strachy světa.
Luďa K.
Když moje babička chtěla navštívit svou matku, potřebovala na cestu tři dny. Jeden den jela s kočárem, druhý den vyprávěla, co je nového, a poslouchala, co se událo u její matky, chvíli byli v kuchyni a chvíli na zahradě, a třetí den jela kočárem zpátky domů. Když se za matkou vydala moje matka, potřebovala dva dny. Jela vlakem, když měla štěstí a vlak na přestupních stanicích neměl zpoždění, dorazila ke své matce ten den večer. Všechno si povyprávěli a matka druhý den zase odjela. Když jedu za matkou já, trvá mi to půl hodiny. Jezdím autem a stavím se asi jen na deset minut, protože se děti nudí a já musím ještě stihnout nákupy. Jestli za mnou bude jednou jezdit má dcera, na jak dlouho se asi zastaví?
Z knihy Živá voda pro duši, Bruno Ferrero, 2001, nakladatelství Portál
