Od soboty 15. ledna se při zachování epidemiologických pravidel opět scházíme v prostorách velkého sálu každou sobotu v 9:30 hod.
Zároveň se sobotní bohoslužba přenáší na internet. Přihlášení je možné od 10.35 hod. na odkazu: https://meet.google.com/efh-tbte-bfm
Po spuštění chvilku vyčkejte, než Vám administrátor povolí vstup.
Těšíme se na (osobně či virtuálně) na Vás. 🙂
Od soboty 4. prosince přecházíme opět na režim plnohodnotných on-line bohoslužeb. Vede nás k tomu narůstající počet nemocných a obava o zdraví zejména starší generace našeho sboru.
Zároveň se při zachování epidemiologických pravidel dál schází menší skupinka v prostorách malého sálu (čajovny) každou sobotu v 9:30 hod.
Online sobotní bohoslužba
Přihlášení je možné od 9.45 hod. , kdy je možné se pozdravit a popovídat si. Samotná bohoslužba začíná v 10:00 hod. na odkazu: https://meet.google.com/efh-tbte-bfm
První polovinu online bohoslužby souběžně funguje i skupina studující Bibli (sobotní škola), ke které se v 10:00 hod. můžete připojit na odkazu: https://meet.google.com/uiv-npbp-nbv
Po spuštění chvilku vyčkejte, než Vám administrátor povolí vstup. Od 10:20 hod. je prostor pro zkoušku připojení a komunikaci mezi připojenými.
Těšíme se na virtuální shledanou.
Kdy: 24. prosince 2019 od 15:00
Kde: Malý sál CASD, Šrámkova 34, České Budějovice
tel.: 602 384 232
Nechceš být na Štědrý večer sám/sama?
Chtěl bys udělat někomu radost?
Nebaví tě sedět u televize?
Anebo jen hledáš společnost lidí a chceš prožít příjemný Štědrý večer?
Pak Tě zveme na vánoční setkání naplněné společenstvím a dobrým jídlem.
Co náš čeká:
Dobrovolné vstupné: drobný dárek pro někoho z účastníků a něco dobrého na společný stůl (není povinné).
O víkendu 25.-27.1. se v našem sboru odehraje akce pro mladé skauty z organizace Pathfinder s názvem Rampouch 2019.
Na programu je toho spoustu, například vědomostní soutěže s biblickou tématikou, soutěž animovaných příběhů účastníků, bojová hra ve městě, bruslení a hokej na zimním stadionu i návštěva dětského hřiště Hopsária. Desítky dětí z blízka i z daleka se tak mají na co těšit… 🙂
O velikonočním týdnu zazní v mnoha městech Čech a Moravy biblické příběhy, které se s Velikonocemi váží. Desítky dobrovolníků budou již po deváté veřejně předčítat biblické texty, aby přiblížili svým spoluobčanům křesťansko – židovské kořeny jarních svátků.
Letos budou mít opět možnost připojit se k této akci i obyvatelé Českých Budějovic, a to ve středu od 16 do 18 hodin na Sokolském ostrově. Organizátory jsou tentokrát křesťané z Církve adventistů s. d. Zapojit se mohou děti i dospělí, náhodní kolemjdoucí, prostě všichni, kdo najdou chuť a odvahu přečíst na veřejnosti kousek biblického textu. Tito odvážlivci pak neodejdou s prázdnou, ale budou mít možnost si odnést Lukášovo evangelijní příběh.
Čtení biblických textů je příležitostí si připomenout své kulturní tradice, což není jistě v současné hektické době na škodu. Celou akci zastřešuje Nadační fond bible pro 21. století. Tajemník České evangelikální konference, pan Jiří Unger, který má nad letošním ročníkem záštitu, se k celé akci vyjádřil takto: „Radujeme se z možnosti sdílet touto formou poklady Písma a doufáme, že se ke kampani připojí co nejvíce společenství po celé České republice.
Více informací je k dispozici na webových stránkách www.ctenibible.cz.
Proužkovaní lidé
Čím déle jsem křesťanem, a již více než čtvrt století kazatelem, tím víc přemýšlím, jak se nám daří anebo spíš nedaří být společenstvím, kam mohou přijít lidé všelijak nedokonalí a bolaví a cítit se u nás jako mezi svými? Jak pomoct tomu, abychom jako církevní sbor byli „válečným lazaretem“, kde budou zranění ošetřeni a „přístavem“, kde bouře života nehrozí? Nejen s touto myšlenkou a touhou jsme se s manželkou v srpnu 2016 stěhovali do Budějic.
Anthony de Mello v povídce Proužkovaní lidé píše o kazateli, který se před kázáním zeptal dětí: „ Kdyby všichni dobří lidé byli bílí a všichni špatní černí, jaké barvy byste byli vy?“ Děti chvíli přemýšlely a pak malá Janička odpověděla: „Já bych byla proužkovaná.“
Proužkovaná, stejně jako ten kazatel a všichni dospěláci. Naše pokusy zamaskovat svou proužkovanost mohou být někdy úspěšné, vždy jsou však nepoctivé! Poctivější je jiný přístup. Jistý muž hledal dobrý kostel, do kterého by chtěl chodit. Jednoho dne vstoupil do kostela, kde věřící i kazatel četli z modlitebních knížek následující: „Neudělali jsme věci, které jsme udělat měli, a udělali jsme věci, které jsme udělat neměli.“ Muž klesl do lavice a pomyslel si: „Díky Bohu, konečně jsem našel svoje lidi.“
Když se před mnoha tisíciletími Mojžíš postavil do čela svého národa aby je vyvedl z Egypta do zaslíbeného Keenanu, přijal nesnadný úkol. Každý kdo někdy vedl nějakou partu lidí, tuší proč. Židé byli po staletí otroky, bez jakýchkoliv práv. A najednou jsou volní a musí se učit žít ve svobodě. A to v extrémních podmínkách Sinajské pouště. Hospodin jim slíbil: „Budete mi … pronárodem svatým.“ (Ex 19:6a) Zvláštní titul. Svatý pronárod, což se dá volně přeložit jako svatá chátra. Jinak řečeno, lůza, která je svatá. Bohem vyvolený lid, Izrael, je pouhý „pronárod“, a jen milostí Boží se stává společenstvím svatých, nikoli vlastními kvalitami.
Církev, která pokračuje v poslání národa Izraele, Bůh ustavil, aby byla nadějí pro všechny nedokonalé a všelijak poškozené zlem.
Proto Hospodin stvořil zebry, abychom na to nikdy nezapomněli.
Petr A.
Minulý týden jsme měli možnost opět po třech letech vidět a slyšet kazatele – evangelistu Kornelia Novaka. Kromě přednášek pro středoškoláky a rozdávání knih v centru města, měl Kornelius v našem sboru 4 tlumočené přednášky na téma:
Důkaz Boží existence
Jaký je smysl života
Jak může být Bůh spravedlivý?
Být v šoku z Boží dobroty
Pokud jste nemohli přednášky slyšet, můžete si je zde poslechnout.
Tradiční pondělní večery studia Bible.
Tento rok budeme společně procházet evangelium Jana. Scházíme se od 18:00 hod. v malém sále – čajovně,
v intimnějším prostředí se šálkem čaje a pohodovou atmosférou.
Přijďte si rozšířit obzory a načerpat moudrost, která se v evangeliu Jana nachází.
Každé pondělí v 18:00 hod.
Sbor CASD – čajovna (malý sál)
Fráni Šrámka 34
České Budějovice
Máme velikou radost! Po dlouhém čekání jsou na světě nové webové stránky našeho sboru. Dozvíte se z nich, co nového plánujeme a co se u nás děje. Nabídneme články k zamyšlení a vybraná kázání k poslouchání.
Prosíme zároveň o trpělivost, protože v průběhu několika dalších dnů či týdnů ostrého provozu budeme hledat skryté chyby a web celkově ladit ke spokojenosti.
Těsíme se na viděnou…
Když jsem byla malá holka, často k nám jezdívala naše babička. Milovala jsem jej návštěvy. Jakoby se zastavil čas. Na nic se nechvátalo. Uvařil se čaj a u loupání jablek jsme si povídali. Byla připravená vyslechnout všechno, ať už to byla jakákoliv pitomost. Měla čas. A dívala se na mě, nikam přitom neodbíhala, neopravovala mě, jestli se vrtám v nose nebo mám špínu na bradě. Když jsem byla nemocná, trávila celé hodiny se mnou a pamatuju si, že mi jedno dopoledne počítala asi hodinu do tisícovky, protože jsem si to prostě přála. Celou svoji bytost v tu chvíli věnovala jen mně.
A pro mě to bylo něco neskutečně cenného. Ty dvě dobré oči a klid. Přitom ve svém životě nebyla extra v něčem skvělá. Neměla práci, kde by vydělávala velké peníze, ani nebyla nějaká ultrakrásná žena s dokonalou postavou. V ničem extra neexcelovala, neměla vysokou školu, nebyla ambiciózní. Přátel měla pár. Po světě necestovala. A přesto pro mě a i ostatní vnoučata, měla a má nevyčíslitelnou cenu. Čas, láska, trpělivost, opravdovost…
U sebe často bojuji s tím, že svoji hodnotu odvozuji podle toho, čeho dosáhnu, co jsem zvládla, kolik mám přátel, jak vypadám, jak mě vidí okolí. K hodnotám věřícího člověka to nepatří, přesto k tomu tíhnu. Nejsem extra vyrovnaný člověk a někdy si připadám oproti ostatním docela bezvýznamná. A v ty chvíle je tady pro mě babička, můj anděl. Sice už nežije, ale vždycky mi ukáže ten správný směr. Na čem záleží. Ne na množství, ne na výkonech. Ač byla pro svět skoro neviditelná, nás zasáhla napořád, a z jejích láskyplných chvil čerpám často…
Čas, trpělivost, láska, respekt … věnované komukoliv, mají vždycky velkou cenu.
Zuzka Š.
Včera jsem mluvil s jedním známým. Ať už volil slova jakkoliv, celý smysl toho, co říkal, bylo prohlášení „já mám strach“. Protože se tomuto známému blíží doba, kdy v koncovce jeho věku zmizí „…cet“ a objeví se „…sát“, mohlo by se zdát, že jde o strach ze smrti nebo z nemoci. Tak to ale není. Nejde ani o strach ze ztráty zaměstnání či z nedostatku peněz a když budu hodně fantazírovat, nejde ani o strach ze ztráty víry či nějakého žebříčku hodnot.
Paradoxně má strach z věci, lépe řečeno z události, kterou si v minulých letech přál snad nejvíce ze všech. S navázáním vážného vztahu. V čase romantických a zidealizovaných představ člověk lehce zapomene, že ke každému vážnému vztahu patří závazky, zodpovědnost a kompromisy. A to je celé jádro problému.
Ten rozhovor mě donutil k zamyšlení a vzpomínce na mé vlastní začátky. Začal jsem s vážným vztahem, když mi ještě bylo „…náct“. To pozivitní na tom věku byla tvárnost našich osobností. Přesto byly první roky ve znamení „slaďování“. Diskuze, konfrontace a někdy hádky, jak by si každý představoval chování a jednání toho druhého, jak by si představoval, aby náš vztah fungoval. Najednou se i po delším období objevovaly dosud netušené charakterové vlastnosti, objevovaly se nové a nové situace, kde se názory a naturela obou rozcházely a vždy dalo práci tyto rozdíly sjednotit nebo nastavit tak, aby vedle sebe dokázaly svobodně existovat a neničily se navzájem.
Při představě, jaké ovládání a sebezapření jsme vynakládali v době, kdy nám ještě nebylo dvacet, si nedovedu představit složitost situace člověka, který tyto problémy řeší před padesátkou. Má svůj život dokonale zaběhlý, plný svých rituálů a zvyků, vyladěný po léta do nejmenších detailů a najednou je postaven do situace, všechny tyto zvyklosti, které jsou součástí jeho identity, označit jako nepodstatné a nedůležité. To protože kompromisy společného soužití vyžadují v některých chvílích upřednostnit styl života, návyky a rituály toho druhého.
Dodnes vzpomínáme na jedno společné sjíždění Vltavy. Bylo to na začátku našeho vztahu, kdy jsme se domluvili, že budeme mít vše dohromady. Peníze, jídlo, společně sbalené věci v sudech. Ne nadarmo se říká, že když se chtějí dva poznat, mají spolu jet „na vodu“. No a my se poznali v tu danou chvíli až moc :-). Ne, že bychom najednou s hrůzou zjistili, jak děsivé jsme osobnosti, to spíše jsme byli tak moc rozdílní. Já flegmatik bez špetky smyslu pro pořádek (hovorově se tomu říká „bordelář“), Iva zodpovědná se seznamem věcí, které je potřeba sbalit a přesným časovým rozvrhem. Už při přípravách na cestu to začalo skřípat, protože já jsem nic takového jako nějakou přípravu či balení nepovažoval za důležité. A rozdíly se dál objevovaly, nůžky se rozevíraly a od toho, aby tato „voda“ pro nás nebyla zároveň „vodou“ poslední, nás zachránilo to jediné, co dokáže udržet dva rozdílné lidi pohromadě. To jediné, proč spolu vlastně lidé přes všechny problémy a kompromisy jsou. Láska.
A ať to zní jakkoliv pateticky, láska je nakonec jedinou odpovědí na strach mého známého. Nic jiného než láska nedokáže zahlazovat propastné rozdíly dvou osobností. Jen láska, v jejích nejrůznějších podobách, vůních a chutích, dokáže dát uspokojivou odpověď, jak zahnat všechny strachy světa.
Luďa K.
Když moje babička chtěla navštívit svou matku, potřebovala na cestu tři dny. Jeden den jela s kočárem, druhý den vyprávěla, co je nového, a poslouchala, co se událo u její matky, chvíli byli v kuchyni a chvíli na zahradě, a třetí den jela kočárem zpátky domů. Když se za matkou vydala moje matka, potřebovala dva dny. Jela vlakem, když měla štěstí a vlak na přestupních stanicích neměl zpoždění, dorazila ke své matce ten den večer. Všechno si povyprávěli a matka druhý den zase odjela. Když jedu za matkou já, trvá mi to půl hodiny. Jezdím autem a stavím se asi jen na deset minut, protože se děti nudí a já musím ještě stihnout nákupy. Jestli za mnou bude jednou jezdit má dcera, na jak dlouho se asi zastaví?
Z knihy Živá voda pro duši, Bruno Ferrero, 2001, nakladatelství Portál
