Blog – Půda
V každém domě je jedno místo, které funguje mimo prostor a čas. Místo, kde se konzervuje osobní i rodinná historie.
V průběhu vašeho života se dříve či později dostanete do nepříjemného bodu, kdy se musíte rozhodnout, zda některé věci vyhodit nebo si je nechat. A teď si každý sám dosaďte za slovo „věci“ cokoliv, od starého trička, ve kterém jste poprvé políbili vaši první lásku, přes školní brašnu ze základky nebo rozbité dětské kolo vašich dětí (jednou ho spravíte, až budete mít jednou čas). Pokud se ale rozhodnete pro tu druhou variantu, odnesete si to i s důsledky. Kam vlastně všechny ty věci dát? Nechcete je vyhodit, ale k posteli si je také nepostavíte. A tak přijde ta spásná myšlenka na místo mimo prostor a čas – na půdu!
Půda je vlastně takové rodinné muzeum, do kterého můžete zajít, když v neděli zrovna prší. Je to místo, díky kterému se tak rádi obelháváme. Říkáme si, že tam ukládáme věci, které budeme určitě potřebovat, i když už předem víme, že je s největší pravděpodobností potřebovat nebudeme.
Každá půda je výjimečný prostor. Zvuky zvenku se sem linou hlasitěji a zvuky z domu zase tlumeněji. Většinou je zde méně světla, zato prostor křižují paprsky ze světlíků. V létě je zde větší horko a v zimě větší zima. Všechno je jaksi uměle zdůrazněné, zesílené, až to vypadá trochu neskutečně a v novém domě nepatřičně. Jakoby tento prostor trochu vybočil a nepodřídil se firemní kultuře celého domu. Žádná omítka, ale prkna a trámy. Tady nahoře je vidět do vnitřností jinak zcela oblečeného domu.
Je to tak trochu jako naše nitro, naše tajná komnata. Zvenku je všechno s barevnou fasádou, ale uvnitř neotesané trámy a čouhající skelná vata. Ukládáme tam věci, které k našemu životu patřily, ale dnes jsou již minulostí. Ukládáme tam věci, které k našemu životu patří, ale kterými bychom se ostatním chlubit nemohli.
A stejně jako v reálném životě, i v tomto přirovnání hrozí, že pokud jednou za čas neuděláme inventuru, přetížené trámy povolí, prasknou, a půda nás zasype a pohřbí pod tím vším nahromaděným harampádím.
Přeji hodně štěstí s úklidem. Vám i sobě …
Luďa K.