Dar
Pamatuji si, že když mi bylo sedm, dostala jsem od rodičů panenku. Maketa malého miminka, v oblečku i s lahvičkou. Moc se mi líbila a z radosti z toho, že ji mám, jsem si nesla ke kamarádce, že si budeme hrát. Jaké bylo moje zklamání, když kamarádka vytáhla stejně krásnou panenku, ale čůrací. Posadila ji na nočníček, dala ji napít a panenka čůrala. Najednou se mi ta moje nezdála tak úžasná jako na začátku. Přišla jsem domů a postěžovala si rodičům. Ti po chvíli mého fňukání panenku vzali a odnesli holčičce z protějšího bytu. Zůstala jsem bez panenky. Byla to tehdy pro mě lekce.
Dostat dárek, aniž bychom si ho jakkoliv zasloužili a brblat. Nestává se nám to docela často?
Dostala jsem život. Dostala jsem tělo, ať už jakékoliv, zdravé nebo handicapované, štíhlé nebo robustní, dostala jsem ho. Je to to nejlepší, co se mi stalo a měla bych si ho vážit. Protože jsem tady být nemusela. Jsem tady chtěně, jsem tady na zemi jako dárek. Jak sám o sobě, tak i pro druhé. Jsem dokonalá a milovaná, ať už jsem jakéhokoliv vzhledu nebo inteligence. Nikdy bych sebou neměla opovrhovat. Ale jen přemýšlet, jak to můžu využít, že tady jsem. Jak to můžu oplatit? Jak se zlepšit, překonat v rámci svých možností sám sebe …
Je fajn ráno vstát a být rád za další den, co jsem tady. A i kdyby už zítra žádný nepřišel, být vděčná za ty minulé. Pokud život beru jako dárek, nikdy bych neměla být nespokojená, ať už se mi stane cokoliv. Tím neříkám, že jsem toho sama schopná, ale líbí se mi ta myšlenka.
Stejně jako té malinké sedmileté holce mi v dospělosti nejvíc ubližuje srovnávání. Závist – ničivá, tíživá, sžírající. Jací jsou druzí? Jak se mají? Proč jsou zdravější, štíhlejší, bohatší, nadanější, oblíbenější? Proč mají větší štěstí atd, atd, než já? Kdybych dostala panenku bez nohy a žádné jiné by nebylo, byla bych za ni strašně šťastná a asi by mě vůbec nenapadlo remcat. Jak se najednou vše změní, když mám srovnání s okolím. Přitom je to pořád ta stejná panenka, darovaná z lásky, jen tak, bez zásluhy.
Přijměme to tak! Jsme milovaní, vytvoření přesně na míru, jsme darovaní tomuto světu, pro stvořitele naprosto dokonalí, zapadáme do veliké mozaiky. A je jen na nás, jak se k tomu postavíme, jak se této role chopíme. Prosím, ať jsme vždy vděční a naplněni touhou svůj dárek poslat dál.
Zuzka Š.
