Když moje babička chtěla navštívit svou matku, potřebovala na cestu tři dny. Jeden den jela s kočárem, druhý den vyprávěla, co je nového, a poslouchala, co se událo u její matky, chvíli byli v kuchyni a chvíli na zahradě, a třetí den jela kočárem zpátky domů. Když se za matkou vydala moje matka, potřebovala dva dny. Jela vlakem, když měla štěstí a vlak na přestupních stanicích neměl zpoždění, dorazila ke své matce ten den večer. Všechno si povyprávěli a matka druhý den zase odjela. Když jedu za matkou já, trvá mi to půl hodiny. Jezdím autem a stavím se asi jen na deset minut, protože se děti nudí a já musím ještě stihnout nákupy. Jestli za mnou bude jednou jezdit má dcera, na jak dlouho se asi zastaví?

Z knihy Živá voda pro duši, Bruno Ferrero, 2001, nakladatelství Portál